Want to create interactive content? It’s easy in Genially!

Get started free

Křížem krážem historií

Simona Skoblova

Created on June 27, 2023

Start designing with a free template

Discover more than 1500 professional designs like these:

Transcript

křížem krážem staletími

POVĚSTI A LEGENDY

JINDŘICHOHRADECKA

KNIHOVNA

Zpět

ážený dobrodruhu, mé jméno zní Jindřich a bude mi ctí vést tě do nitra historie našeho kouzelného města. Představ si, že jsem kouzelníkem, který otevírá dveře do tajemných chodeb a zaprášených knihoven, kde se skrývají neuvěřitelné příběhy a pohnuté události minulých věků. Jsme na začátku naší dobrodružné cesty, ale už teď se těším. Pojďme na to!

Jindřichův Hradec

KNIHOVNA

Josef II.

Zpět

Kňour

Bílá paní

Podzemí

Pětilistá růže

Nech mě, tvého průvodce, vést tě tímto spletitým labyrintem. Naše výprava začne LEGENDOU O RŮŽÍCH.

start

KNIHOVNA

Kromě růží dostali bratři ještě města a hrady, kde každý začal psát svůj jedinečný příběh…

Zpět

Pověst o pětilisté růži

Páni z Rožmberka

Páni z Hradce

Páni z Landštejna

Páni z Ústí

Páni z Krumlova

Před mnoha lety žil Vítek z Prčice. Byl to muž chrabrý a moudrý. Když však stáří jeho kosti pohltilo a stíny věků na něho padly, sezval svých 5 synů a pravil: „Aby v srdcích vašich nezakořenily sváry a neshody, musím spravedlivě rozdělit majetek svůj.“ A tak pro každého syna připravil jedinečný dar. Nejstarší syn obdržel zlatou růži na modrém poli, protože byl statečný a jeho srdce bylo jasné jako nebe. Druhý syn dostal růži rudou na bílém poli, aby připomínala sílu a pouto rodiny. Třetí syn získal růži bílou na rudém poli, která značila velkou něhu a lásku. Dalšího syna podaroval růží zelenou na bílém poli a nakonec poslední nemanželský syn přijal růži černou na plátně zlatém.

KNIHOVNA

Zpět

NOVA DOMUS

Hmmmm??? Máš v paměti, která růže byla zvolena jako znamení pro Jindřichův Hradec?

KNIHOVNA

Zpět

Páni z Ústí

Není tomu tak!!! Tato růže náležela Vítkovcům z Ústí.

KNIHOVNA

Zpět

Tvá domněnka se zcela rozchází s pravdou. Zelená růže náležela Vítkovcům z Krumlova.

Páni z Krumlova

KNIHOVNA

Zpět

Omlouvám se, avšak tvé úvahy bloudí po nesprávné stezce. Tento erb náležel Vítkovcům z Rožmberka.

Páni z Rožmberka

KNIHOVNA

Zpět

Pániz Landštejna

Tvůj výrok je mylný jak kroky poutníka, který zbloudil v temném lese. Tato růže přináležela Vítkovcům z Landštejna.

KNIHOVNA

Zpět

NOVA DOMUS

Pániz Hradce

VÝBORNĚ!!! Erb, nesený význačným rodem Vítkovců z Hradce, zdobí zlatá růže na modrém poli. Tvé tvrzení je plně v souladu s pravdou.

KNIHOVNA

Pověst o pětilisté růži

Pověst O pětilisté růži

Zpět

Dokonale jsi zvládl první výzvu s výtečným výsledkem.

Ještě klikni na knihu, odlož ji do knihovny a společně zamiřme k další legendě.

KNIHOVNA

Pověst o pětilisté růži

Josef II.

Zpět

A nyní ti představím dámu, jejíž půvab je zahalen tajemstvím.

Kňour

Bílá paní

Podzemí

Pětilistá růže

start

KNIHOVNA

Pověst o pětilisté růži

Je obvykle zobrazována jako tajuplná dáma v bílých šatech a s vysokým bílým kloboukem. Má velký svazek klíčů u pasu, který chřestí, když není spokojená. Rukavice, které nosí, mají různé barvy a věští budoucnost. Černé znamenají smrt či onemocnění, červené požár a bílé dobrou zprávu. Traduje se, že za svého života byla velice oblíbená. Dbala o to, aby měli poddaní dostatek jídla a dobře se jim pracovalo. Vždy na Zelený čtvrtek uspořádala hostinu pro chudý a prostý lid, na kterou osobně navařila sladkou kaši. Rozdávala se též hustá polévka z piva, dva druhy ryb a chléb.

Zpět

Pověst o bílé paní

Na zámku v Jindřichově Hradci žije již několik staletí dobrý duch Bílé paní. Její stíny naleznete také v Třeboni, Českém Krumlově a v Telči, přičemž podobné pověsti jsou rozšířeny po celé Evropě.

V jindřichohradeckém zámku prý dlela též Černá paní. Ta však strojila rodu pánů z Hradce všeliké úklady.

KNIHOVNA

Pověst o pětilisté růži

Zpět

Bílá paní se ocitla v nelehké situaci. Ztratila své věštecké rukavičky, bez kterých nemůže odhalit tajemství narození dítěte. Přidáš se k hledání, čestný příznivče?

NOVA DOMUS

KNIHOVNA

Pověst o pětilisté růži

Pověst o bílé paní

Zpět

Pověst o bílé paní

Sláva nebesům! Ověnčen buď tvůj čin! Byly nalezeny bílé rukavičky, jež zvěstují radostné očekávání nového života.

S obdivem ti oznamuji, že jsi zvládl i druhou legendu. Proveď další nezbytný krok – uchop knihu a vlož ji do své pamětní knihovny.

KNIHOVNA

Pověst o pětilisté růži

Josef II.

Poznej se s měšťanem Hanušem Knauerem.

Zpět

Pověst o bílé paní

Kňour

Bílá paní

Podzemí

Pětilistá růže

start

KNIHOVNA

Pověst o pětilisté růži

Roky ubíhaly a městští se nového zvonu opravdu dočkali. Když nový zvon poprvé zvonil, sešli se lidé z celého okolí. Dorazili i slepci a na smrt nemocní lidé. Doufali, že je zvuk zvonu vyléčí. Jedním z nich byl prý i pomatený stařec, který se při zjištění, že zvoní neznámému Kňourovi, zhroutil a zemřel. Až starý purkmistr poznal, že to byl Hanuš Knauer, který se do města nakonec vrátil.

Zpět

Pověst o zvonu jménem kňour

Pověst o bílé paní

V dávných časech žil v Jindřichově Hradci bohatý měšťan Hanuš Knauer, jenž byl v lidovém podání známý pod přezdívkou Kňour. Jednoho jitřního dne, během ranní mše, uvízl v hlubokém spánku přímo v kostele. Ve snu se mu pak ukázal anděl oděný v bílém rouše, nesoucí liliový stvol a ohnivý meč. Ukazoval na kalich před oltářem. Hanuš byl přesvědčen, že zjevení má nějaký význam, a proto se rozhodl zapojit do husitských válek. Před odchodem věnoval radnici truhlu plnou peněz. Chtěl, aby za zlato radní nechali ulít největší zvon, který kdy Jindřichův Hradec viděl. Měl ale dvě podmínky: obrovský zvon bude ulitý až po deseti letech a bude se jmenovat po něm.

Také osud zvonu byl nešťastný. Při ničivém požáru, který v roce 1801 zachvátil naše město, se zvon v rozpálené věži roztekl.

KNIHOVNA

Pověst o pětilisté růži

Zpět

Pověst o bílé paní

Knauer spatřil v kostele ještě něco. Chybějící artefakt nalezneš v jedné z truhlic.

Odpovíš-li správně, pak otevřeš truhlu a najdeš hledaný předmět.

V kterém roce byl zvon zničen?

KNIHOVNA

Pověst o pětilisté růži

Zpět

Pověst o bílé paní

Správně!!! V ten okamžik, kdy zbožný měšťan Knauer spočinul uprostřed chrámového ticha, mu byl zjeven ještě husitský kalich, symbol husitských válek v 15. století. Tento pohár reprezentoval touhu prostého lidu po jednodušších církevních obřadech a svobodě vyznání.

KNIHOVNA

Pověst o pětilisté růži

Pověst o zvonu jménem kňour

Zpět

Pověst o bílé paní

Prokázal jsi velkou zdatnost a zasloužíš si nejvyšší uznání, neboť jsi úspěšně dokončil třetí příběh.

Pověst o zvonu jménem kňour

Nově nabytou knihu odlož do své knihovny a vykročme směrem k další legendě.

KNIHOVNA

Pověst o pětilisté růži

Josef II.

Pověst o bílé paní

Zpět

Kňour

Pověst o zvonu jménem kňour

Bílá paní

Podzemí

Pětilistá růže

Prozkoumej zákoutí tajemného podzemí.

start

KNIHOVNA

Pověst o pětilisté růži

očima, vyceněnými tesáky a zkrvavenými dásněmi, mu vzala dech. S divoce bušícím srdcem překotně utekl, zanechávaje za sebou tu podivuhodnou a tajemnou scénu. I přes děsivý zážitek se rozhodl podniknout ještě jednu výpravu s přáteli, aby znovu objevili tajemství sklepení. Avšak když znovu vstoupili do chodby, narazili na sesutou klenbu, která jim zabránila v dalším průzkumu. A tak vzácné poklady zůstaly skryté v temných hlubinách jakubské chodby, nedotknuté zubem času.

Zpět

Pověst o hradeckém podzemí

Pověst o bílé paní

Mezi lidem Jindřichova Hradce se šířila legenda, že od sv. Jakuba vede tajná chodba k městu. V 18. století se do jakubské chodby vydal odvážný soukeník. Po krátké chůzi uslyšel šumění vody a pak před sebou spatřil intenzivní světlo. Myslel si, že doputoval do majestátního hradu, avšak skutečnost byla ještě více ohromující. Ve sklepení, které se náhle rozprostřelo před jeho očima, zářily drahokamy, třpytilo se zlato, stříbro a měděné mince jako poklady z pohádky. Jeho srdce zaplesalo nad tímto nečekaným bohatstvím, ale radostný okamžik byl náhle narušen přízrakem, který před ním stanul. Strašlivá obluda, zhmotněná v podobě černého psiska s ohnivýma

Pověst o zvonu jménem kňour

KNIHOVNA

Pověst o pětilisté růži

S velkým strachem v srdci volám: P O M Ó Ó Ó Ó Ó Ó C!!! Jak se mohu vymanit z tohoto podzemního labyrintu a znovu spatřit světlo sluneční?

Zpět

Pověst o bílé paní

Pověst o zvonu jménem kňour

KNIHOVNA

Pověst o pětilisté růži

Zpět

Pověst o bílé paní

Pověst o zvonu jménem kňour

Co skrývají tyto dveře?

KNIHOVNA

Pověst o pětilisté růži

Zpět

Pověst o bílé paní

Bez otálení se vracím.

Kam asi vedou tyto dveře?

Pověst o zvonu jménem kňour

KNIHOVNA

Pověst o pětilisté růži

Zpět

Pověst o bílé paní

Zlověstná stvoření, prosím, nechte mou nebohou duši odpočívat v klidu.

Pověst o zvonu jménem kňour

KNIHOVNA

Pověst o pětilisté růži

Zpět

Pověst o bílé paní

Kam se uchýliti mám? Kde najít útočiště před temnými silami?

Pověst o zvonu jménem kňour

KNIHOVNA

Pověst o pětilisté růži

Zpět

Pověst o bílé paní

Jsem téměř venku, ale potřebuji ještě nalézt klíč.

Pověst o zvonu jménem kňour

Kostel sv. Jakuba
východ

KNIHOVNA

Pověst o pětilisté růži

Zpět

Pověst o bílé paní

Zbývá mi ještě zvednout knihu a jsem vysvobozen.

Pověst o zvonu jménem kňour

Pověst o hradeckém podzemí

KNIHOVNA

Pověst o pětilisté růži

Pověst o hradeckém podzemí

Zpět

Pověst o bílé paní

U čtvrté legendy jsme čelili několika výzvám, ale nakonec jsme to zvládli. Přidej další knihu do své literární sbírky.

Pověst o zvonu jménem kňour

Pověst o hradeckém podzemí

KNIHOVNA

Pověst o pětilisté růži

Čeká nás setkání s císařem.

Josef II.

Pověst o bílé paní

Zpět

Kňour

Pověst o zvonu jménem kňour

Bílá paní

Pověst o hradeckém podzemí

Podzemí

Pětilistá růže

start

KNIHOVNA

Pověst o pětilisté růži

do ní schoval dukát. Pak na stůl napsal: "Císař Josef" a položil na tato slova druhou minci. Vše přikryl prázdným krajáčem a odešel. Lukšova manželka, která se vrátila domů, vzrušeně vyprávěla, že na náměstí zahlédla císaře. Jak se ale podivila, když našla oba dukáty a císařovo jméno napsané jeho vlastní rukou!

Pověst o návštěvě Josefa II.

Zpět

Pověst o bílé paní

Když císař Josef II. dorazil od Políkna k Lišnému dvoru, opustil svůj vznešený průvod dvořanů a v prostém šatu pěšky pokračoval k nežáreckému předměstí. Zastavil se u domu punčocháře Lukše a požádal jeho ženu o vodu. Ta mu odvětila, že nemá čas, protože čekají císaře. Nakonec mu však přinesla krajáček mléka a odešla na náměstí vítat vzácnou návštěvu. Poté se utajený panovník dal do řeči se starým Lukšem, který právě kolébal svého malého chlapečka a pletl teplé punčochy. Vyptával se na místní poměry a drahotu. Během jejich hlasitého hovoru se dítě probudilo. Tajemný host se přiblížil ke kolébce a nepozorovaně

Pověst o zvonu jménem kňour

Pověst o hradeckém podzemí

Císař Josef II. přijel pravděpodobně do Jindřichova Hradce v roce 1765.

KNIHOVNA

Pověst o pětilisté růži

Zpět

Pověst o bílé paní

Pověst o zvonu jménem kňour

Pověst o hradeckém podzemí

Jeden z pánů se mohl s císařem setkat. Ale který to byl?

KNIHOVNA

Pověst o pětilisté růži

Hrabě Černíne!!! Rád Vás poznávám. Mám tady knihu, která Vás bude určitě zajímat.
Zpět

Pověst o bílé paní

Správně!!! Prokop Vojtěch Černín se s panovníkem Josefem II. setkat mohl, neboť se narodil v r. 1726 a až do své smrti v r. 1777 sídlil na jindřichohradeckém panství.

Pověst o zvonu jménem kňour

Pověst o hradeckém podzemí

Pověst o návštěvě Josefa II.

Nóóó!!! Ono se vlastně šušká, že byl milovníkem lovu a k této kratochvíli nechal v letech 1748 – 1753 přestavět zámeček Jemčina na nedalekém Třeboňsku. Tomuto místu pak často dával přednost před hradeckým sídlem.

KNIHOVNA

Pověst o pětilisté růži

Pověst o návštěvě Josefa II.

Zpět

Pověst o bílé paní

Společně jsme došli téměř do cíle!!!!! Ještě zařaď poslední knihu do své knihovny a pak otoč stránku.

Pověst o zvonu jménem kňour

Pověst o hradeckém podzemí

Pověst o návštěvě Josefa II.

KNIHOVNA

Kronikusrenomovaný

S hrdostí ti udělujemeTITUL

S úsměvem a nezlomným elánem jsi prokázal/a značnouznalost v oboru historie města JINDŘICHOVA HRADCE.

Pověst o pětilisté růži

Budiž ti tento diplom udělen jako záslužný odznak, neboť si jej svým úsilím a obratností vydobyl. Věnuj pozornost jeho obsahu, nese důležitou zprávu o tvých statečných činech a vynikající dovednosti.

Zpět

Pověst o bílé paní

Pověst o zvonu jménem kňour

Pověst o hradeckém podzemí

Pověst o návštěvě Josefa II.

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Před mnoha lety žil Vítek z Prčice. Byl to muž chrabrý a moudrý. Když však stáří jeho kosti pohltilo a stíny věků na něho padly, sezval svých pět synů a pravil: „Aby v srdcích vašich nezakořenily zhoubné sváry, musím spravedlivě rozdělit majetek svůj.“ A tak pro každého syna připravil jedinečný dar. Nejstarší syn obdržel zlatou růži na modrém poli, protože byl statečný a jeho srdce bylo jasné jako nebe. Druhý syn dostal růži rudou na bílém poli, aby připomínala sílu a pouto rodiny. Třetí syn získal růži bílou na rudém poli, která značila něhu a lásku. Dalšího syna podaroval růží zelenou na bílém poli a nakonec poslední nemanželský syn přijal růži černou na plátně zlatém. Kromě růží dostali bratři ještě města a hrady, kde každý začal psát svůj jedinečný příběh…

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Před mnoha lety žil Vítek z Prčice. Byl to muž chrabrý a moudrý. Když však stáří jeho kosti pohltilo a stíny věků na něho padly, sezval svých pět synů a pravil: „Aby v srdcích vašich nezakořenily zhoubné sváry, musím spravedlivě rozdělit majetek svůj.“ A tak pro každého syna připravil jedinečný dar. Nejstarší syn obdržel zlatou růži na modrém poli, protože byl statečný a jeho srdce bylo jasné jako nebe. Druhý syn dostal růži rudou na bílém poli, aby připomínala sílu a pouto rodiny. Třetí syn získal růži bílou na rudém poli, která značila něhu a lásku. Dalšího syna podaroval růží zelenou na bílém poli a nakonec poslední nemanželský syn přijal růži černou na plátně zlatém. Kromě růží dostali bratři ještě města a hrady, kde každý začal psát svůj jedinečný příběh…

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Před mnoha lety žil Vítek z Prčice. Byl to muž chrabrý a moudrý. Když však stáří jeho kosti pohltilo a stíny věků na něho padly, sezval svých pět synů a pravil: „Aby v srdcích vašich nezakořenily zhoubné sváry, musím spravedlivě rozdělit majetek svůj.“ A tak pro každého syna připravil jedinečný dar. Nejstarší syn obdržel zlatou růži na modrém poli, protože byl statečný a jeho srdce bylo jasné jako nebe. Druhý syn dostal růži rudou na bílém poli, aby připomínala sílu a pouto rodiny. Třetí syn získal růži bílou na rudém poli, která značila něhu a lásku. Dalšího syna podaroval růží zelenou na bílém poli a nakonec poslední nemanželský syn přijal růži černou na plátně zlatém. Kromě růží dostali bratři ještě města a hrady, kde každý začal psát svůj jedinečný příběh…

Pověst o bílé paní

Na zámku v Jindřichově Hradci žije již několik staletí dobrý duch Bílé paní. Zjevuje se také v Třeboni, v Českém Krumlově a v Telči. Podobné legendy jsou rozšířeny po celé Evropě. Je obvykle zobrazována jako tajuplná dáma v bílých šatech a s vysokým bílým kloboukem. Má velký svazek klíčů u pasu, který chřestí, když není spokojená. Rukavice, které nosí, mají různé barvy a věští budoucnost. Černé znamenají smrt či onemocnění, červené požár a bílé dobrou zprávu. Traduje se, že za svého života byla velice oblíbená. Dbala o to, aby měli poddaní dostatek jídla a dobře se jim pracovalo. Vždy na Zelený čtvrtek uspořádala hostinu pro chudé, na kterou osobně navařila sladkou kaši. Rozdávala se též hustá polévka z piva, dva druhy ryb a chléb.

Pověst o návštěvě Josefa II.

Když císař Josef II. dorazil od Políkna k Lišnému dvoru, opustil svůj vznešený průvod dvořanů a v prostém šatu pěšky pokračoval k nežáreckému předměstí. Zastavil se u domu punčocháře Lukše a požádal jeho mladou ženu o vodu. Ta mu odvětila, že nemá čas, protože čekají císaře. Nakonec mu však přinesla krajáček mléka a odešla na náměstí vítat vzácnou návštěvu. Poté se utajený panovník dal do řeči se starým Lukšem, který právě kolébal svého malého chlapečka a pletl teplé punčochy. Vyptával se na místní poměry a drahotu. Během jejich hlasitého hovoru se dítě probudilo. Tajemný host se přiblížil ke kolébce a nepozorovaně do ní schoval dukát. Pak na stůl napsal: "Císař Josef" a položil na tato slova druhou minci. Vše přikryl prázdným krajáčem a odešel. Lukšova manželka, která se vrátila domů, vzrušeně vyprávěla, že na náměstí zahlédla císaře. Jak se podivila, když našla oba dukáty a císařovo jméno napsané jeho vlastní rukou!

Pověst o zvonu jménem kňour

V dávných časech žil v Jindřichově Hradci bohatý měšťan Hanuš Knauer, jenž byl v lidovém podání známý pod přezdívkou Kňour. Jednoho jitřního dne, během ranní mše, uvízl v hlubokém spánku přímo v kostele. Ve snu se mu pak ukázal anděl oděný v bílém rouše, nesoucí liliový stvol a ohnivý meč. Ukazoval na kalich před oltářem. Hanuš byl přesvědčen, že zjevení má nějaký význam, a proto se rozhodl zapojit do husitských válek. Před odchodem věnoval radnici truhlu plnou peněz. Chtěl, aby za zlato radní nechali ulít největší zvon, který kdy Jindřichův Hradec viděl. Měl ale dvě podmínky: obrovský zvon bude ulitý až po deseti letech a bude se jmenovat po něm. Roky ubíhaly a městští se nového zvonu opravdu dočkali. Když nový zvon poprvé zvonil, sešli se lidé z celého okolí. Dorazili i slepci a na smrt nemocní lidé. Doufali, že je zvuk zvonu vyléčí. Jedním z nich byl prý i pomatený stařec, který se při zjištění, že zvoní neznámému Kňourovi, zhroutil a zemřel. Až starý purkmistr poznal, že to byl Hanuš Knauer, který se do města nakonec vrátil.

Pověst o zvonu jménem kňour

V dávných časech žil v Jindřichově Hradci bohatý měšťan Hanuš Knauer, jenž byl v lidovém podání známý pod přezdívkou Kňour. Jednoho jitřního dne, během ranní mše, uvízl v hlubokém spánku přímo v kostele. Ve snu se mu pak ukázal anděl oděný v bílém rouše, nesoucí liliový stvol a ohnivý meč. Ukazoval na kalich před oltářem. Hanuš byl přesvědčen, že zjevení má nějaký význam, a proto se rozhodl zapojit do husitských válek. Před odchodem věnoval radnici truhlu plnou peněz. Chtěl, aby za zlato radní nechali ulít největší zvon, který kdy Jindřichův Hradec viděl. Měl ale dvě podmínky: obrovský zvon bude ulitý až po deseti letech a bude se jmenovat po něm. Roky ubíhaly a městští se nového zvonu opravdu dočkali. Když nový zvon poprvé zvonil, sešli se lidé z celého okolí. Dorazili i slepci a na smrt nemocní lidé. Doufali, že je zvuk zvonu vyléčí. Jedním z nich byl prý i pomatený stařec, který se při zjištění, že zvoní neznámému Kňourovi, zhroutil a zemřel. Až starý purkmistr poznal, že to byl Hanuš Knauer, který se do města nakonec vrátil.

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Před mnoha lety žil Vítek z Prčice. Byl to muž chrabrý a moudrý. Když však stáří jeho kosti pohltilo a stíny věků na něho padly, sezval svých pět synů a pravil: „Aby v srdcích vašich nezakořenily zhoubné sváry, musím spravedlivě rozdělit majetek svůj.“ A tak pro každého syna připravil jedinečný dar. Nejstarší syn obdržel zlatou růži na modrém poli, protože byl statečný a jeho srdce bylo jasné jako nebe. Druhý syn dostal růži rudou na bílém poli, aby připomínala sílu a pouto rodiny. Třetí syn získal růži bílou na rudém poli, která značila něhu a lásku. Dalšího syna podaroval růží zelenou na bílém poli a nakonec poslední nemanželský syn přijal růži černou na plátně zlatém. Kromě růží dostali bratři ještě města a hrady, kde každý začal psát svůj jedinečný příběh…

Pověst o zvonu jménem kňour

V dávných časech žil v Jindřichově Hradci bohatý měšťan Hanuš Knauer, jenž byl v lidovém podání známý pod přezdívkou Kňour. Jednoho jitřního dne, během ranní mše, uvízl v hlubokém spánku přímo v kostele. Ve snu se mu pak ukázal anděl oděný v bílém rouše, nesoucí liliový stvol a ohnivý meč. Ukazoval na kalich před oltářem. Hanuš byl přesvědčen, že zjevení má nějaký význam, a proto se rozhodl zapojit do husitských válek. Před odchodem věnoval radnici truhlu plnou peněz. Chtěl, aby za zlato radní nechali ulít největší zvon, který kdy Jindřichův Hradec viděl. Měl ale dvě podmínky: obrovský zvon bude ulitý až po deseti letech a bude se jmenovat po něm. Roky ubíhaly a městští se nového zvonu opravdu dočkali. Když nový zvon poprvé zvonil, sešli se lidé z celého okolí. Dorazili i slepci a na smrt nemocní lidé. Doufali, že je zvuk zvonu vyléčí. Jedním z nich byl prý i pomatený stařec, který se při zjištění, že zvoní neznámému Kňourovi, zhroutil a zemřel. Až starý purkmistr poznal, že to byl Hanuš Knauer, který se do města nakonec vrátil.

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Před mnoha lety žil Vítek z Prčice. Byl to muž chrabrý a moudrý. Když však stáří jeho kosti pohltilo a stíny věků na něho padly, sezval svých pět synů a pravil: „Aby v srdcích vašich nezakořenily zhoubné sváry, musím spravedlivě rozdělit majetek svůj.“ A tak pro každého syna připravil jedinečný dar. Nejstarší syn obdržel zlatou růži na modrém poli, protože byl statečný a jeho srdce bylo jasné jako nebe. Druhý syn dostal růži rudou na bílém poli, aby připomínala sílu a pouto rodiny. Třetí syn získal růži bílou na rudém poli, která značila něhu a lásku. Dalšího syna podaroval růží zelenou na bílém poli a nakonec poslední nemanželský syn přijal růži černou na plátně zlatém. Kromě růží dostali bratři ještě města a hrady, kde každý začal psát svůj jedinečný příběh…

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Před mnoha lety žil Vítek z Prčice. Byl to muž chrabrý a moudrý. Když však stáří jeho kosti pohltilo a stíny věků na něho padly, sezval svých pět synů a pravil: „Aby v srdcích vašich nezakořenily zhoubné sváry, musím spravedlivě rozdělit majetek svůj.“ A tak pro každého syna připravil jedinečný dar. Nejstarší syn obdržel zlatou růži na modrém poli, protože byl statečný a jeho srdce bylo jasné jako nebe. Druhý syn dostal růži rudou na bílém poli, aby připomínala sílu a pouto rodiny. Třetí syn získal růži bílou na rudém poli, která značila něhu a lásku. Dalšího syna podaroval růží zelenou na bílém poli a nakonec poslední nemanželský syn přijal růži černou na plátně zlatém. Kromě růží dostali bratři ještě města a hrady, kde každý začal psát svůj jedinečný příběh…

Pověst o bílé paní

Na zámku v Jindřichově Hradci žije již několik staletí dobrý duch Bílé paní. Zjevuje se také v Třeboni, v Českém Krumlově a v Telči. Podobné legendy jsou rozšířeny po celé Evropě. Je obvykle zobrazována jako tajuplná dáma v bílých šatech a s vysokým bílým kloboukem. Má velký svazek klíčů u pasu, který chřestí, když není spokojená. Rukavice, které nosí, mají různé barvy a věští budoucnost. Černé znamenají smrt či onemocnění, červené požár a bílé dobrou zprávu. Traduje se, že za svého života byla velice oblíbená. Dbala o to, aby měli poddaní dostatek jídla a dobře se jim pracovalo. Vždy na Zelený čtvrtek uspořádala hostinu pro chudé, na kterou osobně navařila sladkou kaši. Rozdávala se též hustá polévka z piva, dva druhy ryb a chléb.

Pověst o zvonu jménem kňour

V dávných časech žil v Jindřichově Hradci bohatý měšťan Hanuš Knauer, jenž byl v lidovém podání známý pod přezdívkou Kňour. Jednoho jitřního dne, během ranní mše, uvízl v hlubokém spánku přímo v kostele. Ve snu se mu pak ukázal anděl oděný v bílém rouše, nesoucí liliový stvol a ohnivý meč. Ukazoval na kalich před oltářem. Hanuš byl přesvědčen, že zjevení má nějaký význam, a proto se rozhodl zapojit do husitských válek. Před odchodem věnoval radnici truhlu plnou peněz. Chtěl, aby za zlato radní nechali ulít největší zvon, který kdy Jindřichův Hradec viděl. Měl ale dvě podmínky: obrovský zvon bude ulitý až po deseti letech a bude se jmenovat po něm. Roky ubíhaly a městští se nového zvonu opravdu dočkali. Když nový zvon poprvé zvonil, sešli se lidé z celého okolí. Dorazili i slepci a na smrt nemocní lidé. Doufali, že je zvuk zvonu vyléčí. Jedním z nich byl prý i pomatený stařec, který se při zjištění, že zvoní neznámému Kňourovi, zhroutil a zemřel. Až starý purkmistr poznal, že to byl Hanuš Knauer, který se do města nakonec vrátil.

Hudební skladatel BEDŘICH SMETANA

Císaře potkat nemohl, narodil se až v r. 1824.

Víte, že… v letech 1831 – 1835 pobýval Bedřich Smetana v Jindřichově Hradci? Stal se mu zde úraz, který pravděpodobně zapříčinil jeho pozdější hluchotu. Incident se stal, když před ním explodovala láhev se střelným prachem, střepy mu nepěkně poranily pravou tvář.

Pověst o zvonu jménem kňour

V dávných časech žil v Jindřichově Hradci bohatý měšťan Hanuš Knauer, jenž byl v lidovém podání známý pod přezdívkou Kňour. Jednoho jitřního dne, během ranní mše, uvízl v hlubokém spánku přímo v kostele. Ve snu se mu pak ukázal anděl oděný v bílém rouše, nesoucí liliový stvol a ohnivý meč. Ukazoval na kalich před oltářem. Hanuš byl přesvědčen, že zjevení má nějaký význam, a proto se rozhodl zapojit do husitských válek. Před odchodem věnoval radnici truhlu plnou peněz. Chtěl, aby za zlato radní nechali ulít největší zvon, který kdy Jindřichův Hradec viděl. Měl ale dvě podmínky: obrovský zvon bude ulitý až po deseti letech a bude se jmenovat po něm. Roky ubíhaly a městští se nového zvonu opravdu dočkali. Když nový zvon poprvé zvonil, sešli se lidé z celého okolí. Dorazili i slepci a na smrt nemocní lidé. Doufali, že je zvuk zvonu vyléčí. Jedním z nich byl prý i pomatený stařec, který se při zjištění, že zvoní neznámému Kňourovi, zhroutil a zemřel. Až starý purkmistr poznal, že to byl Hanuš Knauer, který se do města nakonec vrátil.

Pověst o bílé paní

Na zámku v Jindřichově Hradci žije již několik staletí dobrý duch Bílé paní. Zjevuje se také v Třeboni, v Českém Krumlově a v Telči. Podobné legendy jsou rozšířeny po celé Evropě. Je obvykle zobrazována jako tajuplná dáma v bílých šatech a s vysokým bílým kloboukem. Má velký svazek klíčů u pasu, který chřestí, když není spokojená. Rukavice, které nosí, mají různé barvy a věští budoucnost. Černé znamenají smrt či onemocnění, červené požár a bílé dobrou zprávu. Traduje se, že za svého života byla velice oblíbená. Dbala o to, aby měli poddaní dostatek jídla a dobře se jim pracovalo. Vždy na Zelený čtvrtek uspořádala hostinu pro chudé, na kterou osobně navařila sladkou kaši. Rozdávala se též hustá polévka z piva, dva druhy ryb a chléb.

POVĚST O HRADECKÉM PODZEMÍ

Mezi lidem Jindřichova Hradce se šířila legenda, že od sv. Jakuba vede tajná chodba k městu. V 18. století se do jakubské chodby vydal odvážný soukeník. Po krátké chůzi uslyšel šumění vody a pak před sebou spatřil světlo. Myslel si, že doputoval do majestátního hradu, avšak skutečnost byla ještě více ohromující. Ve sklepení, které se náhle rozprostřelo před jeho očima, zářily drahokamy, třpytilo se zlato, stříbro a měděné mince jako poklady z pohádky. Jeho srdce zaplesalo nad tímto nečekaným bohatstvím, ale radostný okamžik byl náhle narušen přízrakem, který před ním stanul. Strašlivá obluda, zhmotněná v podobě černého psiska s ohnivýma očima, vyceněnými tesáky a zkrvavenými dásněmi, mu vzala dech. S divoce bušícím srdcem utekl, zanechávaje za sebou tu podivuhodnou a tajemnou scénu. I přes děsivý zážitek se rozhodl podniknout ještě jednu výpravu s přáteli, aby znovu objevili tajemství sklepení. Avšak když znovu vstoupili do chodby, narazili na sesutou klenbu, která jim zabránila v dalším průzkumu. A tak vzácné poklady zůstaly skryté v temných hlubinách jakubské chodby, nedotknuté zubem času.

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Před mnoha lety žil Vítek z Prčice. Byl to muž chrabrý a moudrý. Když však stáří jeho kosti pohltilo a stíny věků na něho padly, sezval svých pět synů a pravil: „Aby v srdcích vašich nezakořenily zhoubné sváry, musím spravedlivě rozdělit majetek svůj.“ A tak pro každého syna připravil jedinečný dar. Nejstarší syn obdržel zlatou růži na modrém poli, protože byl statečný a jeho srdce bylo jasné jako nebe. Druhý syn dostal růži rudou na bílém poli, aby připomínala sílu a pouto rodiny. Třetí syn získal růži bílou na rudém poli, která značila něhu a lásku. Dalšího syna podaroval růží zelenou na bílém poli a nakonec poslední nemanželský syn přijal růži černou na plátně zlatém. Kromě růží dostali bratři ještě města a hrady, kde každý začal psát svůj jedinečný příběh…

Pověst o bílé paní

Na zámku v Jindřichově Hradci žije již několik staletí dobrý duch Bílé paní. Zjevuje se také v Třeboni, v Českém Krumlově a v Telči. Podobné legendy jsou rozšířeny po celé Evropě. Je obvykle zobrazována jako tajuplná dáma v bílých šatech a s vysokým bílým kloboukem. Má velký svazek klíčů u pasu, který chřestí, když není spokojená. Rukavice, které nosí, mají různé barvy a věští budoucnost. Černé znamenají smrt či onemocnění, červené požár a bílé dobrou zprávu. Traduje se, že za svého života byla velice oblíbená. Dbala o to, aby měli poddaní dostatek jídla a dobře se jim pracovalo. Vždy na Zelený čtvrtek uspořádala hostinu pro chudé, na kterou osobně navařila sladkou kaši. Rozdávala se též hustá polévka z piva, dva druhy ryb a chléb.

POVĚST O HRADECKÉM PODZEMÍ

Mezi lidem Jindřichova Hradce se šířila legenda, že od sv. Jakuba vede tajná chodba k městu. V 18. století se do jakubské chodby vydal odvážný soukeník. Po krátké chůzi uslyšel šumění vody a pak před sebou spatřil světlo. Myslel si, že doputoval do majestátního hradu, avšak skutečnost byla ještě více ohromující. Ve sklepení, které se náhle rozprostřelo před jeho očima, zářily drahokamy, třpytilo se zlato, stříbro a měděné mince jako poklady z pohádky. Jeho srdce zaplesalo nad tímto nečekaným bohatstvím, ale radostný okamžik byl náhle narušen přízrakem, který před ním stanul. Strašlivá obluda, zhmotněná v podobě černého psiska s ohnivýma očima, vyceněnými tesáky a zkrvavenými dásněmi, mu vzala dech. S divoce bušícím srdcem utekl, zanechávaje za sebou tu podivuhodnou a tajemnou scénu. I přes děsivý zážitek se rozhodl podniknout ještě jednu výpravu s přáteli, aby znovu objevili tajemství sklepení. Avšak když znovu vstoupili do chodby, narazili na sesutou klenbu, která jim zabránila v dalším průzkumu. A tak vzácné poklady zůstaly skryté v temných hlubinách jakubské chodby, nedotknuté zubem času.

Pověst o bílé paní

Na zámku v Jindřichově Hradci žije již několik staletí dobrý duch Bílé paní. Zjevuje se také v Třeboni, v Českém Krumlově a v Telči. Podobné legendy jsou rozšířeny po celé Evropě. Je obvykle zobrazována jako tajuplná dáma v bílých šatech a s vysokým bílým kloboukem. Má velký svazek klíčů u pasu, který chřestí, když není spokojená. Rukavice, které nosí, mají různé barvy a věští budoucnost. Černé znamenají smrt či onemocnění, červené požár a bílé dobrou zprávu. Traduje se, že za svého života byla velice oblíbená. Dbala o to, aby měli poddaní dostatek jídla a dobře se jim pracovalo. Vždy na Zelený čtvrtek uspořádala hostinu pro chudé, na kterou osobně navařila sladkou kaši. Rozdávala se též hustá polévka z piva, dva druhy ryb a chléb.

POVĚST O HRADECKÉM PODZEMÍ

Mezi lidem Jindřichova Hradce se šířila legenda, že od sv. Jakuba vede tajná chodba k městu. V 18. století se do jakubské chodby vydal odvážný soukeník. Po krátké chůzi uslyšel šumění vody a pak před sebou spatřil světlo. Myslel si, že doputoval do majestátního hradu, avšak skutečnost byla ještě více ohromující. Ve sklepení, které se náhle rozprostřelo před jeho očima, zářily drahokamy, třpytilo se zlato, stříbro a měděné mince jako poklady z pohádky. Jeho srdce zaplesalo nad tímto nečekaným bohatstvím, ale radostný okamžik byl náhle narušen přízrakem, který před ním stanul. Strašlivá obluda, zhmotněná v podobě černého psiska s ohnivýma očima, vyceněnými tesáky a zkrvavenými dásněmi, mu vzala dech. S divoce bušícím srdcem utekl, zanechávaje za sebou tu podivuhodnou a tajemnou scénu. I přes děsivý zážitek se rozhodl podniknout ještě jednu výpravu s přáteli, aby znovu objevili tajemství sklepení. Avšak když znovu vstoupili do chodby, narazili na sesutou klenbu, která jim zabránila v dalším průzkumu. A tak vzácné poklady zůstaly skryté v temných hlubinách jakubské chodby, nedotknuté zubem času.

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Před mnoha lety žil Vítek z Prčice. Byl to muž chrabrý a moudrý. Když však stáří jeho kosti pohltilo a stíny věků na něho padly, sezval svých pět synů a pravil: „Aby v srdcích vašich nezakořenily zhoubné sváry, musím spravedlivě rozdělit majetek svůj.“ A tak pro každého syna připravil jedinečný dar. Nejstarší syn obdržel zlatou růži na modrém poli, protože byl statečný a jeho srdce bylo jasné jako nebe. Druhý syn dostal růži rudou na bílém poli, aby připomínala sílu a pouto rodiny. Třetí syn získal růži bílou na rudém poli, která značila něhu a lásku. Dalšího syna podaroval růží zelenou na bílém poli a nakonec poslední nemanželský syn přijal růži černou na plátně zlatém. Kromě růží dostali bratři ještě města a hrady, kde každý začal psát svůj jedinečný příběh…

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Před mnoha lety žil Vítek z Prčice. Byl to muž chrabrý a moudrý. Když však stáří jeho kosti pohltilo a stíny věků na něho padly, sezval svých pět synů a pravil: „Aby v srdcích vašich nezakořenily zhoubné sváry, musím spravedlivě rozdělit majetek svůj.“ A tak pro každého syna připravil jedinečný dar. Nejstarší syn obdržel zlatou růži na modrém poli, protože byl statečný a jeho srdce bylo jasné jako nebe. Druhý syn dostal růži rudou na bílém poli, aby připomínala sílu a pouto rodiny. Třetí syn získal růži bílou na rudém poli, která značila něhu a lásku. Dalšího syna podaroval růží zelenou na bílém poli a nakonec poslední nemanželský syn přijal růži černou na plátně zlatém. Kromě růží dostali bratři ještě města a hrady, kde každý začal psát svůj jedinečný příběh…

POVĚST O HRADECKÉM PODZEMÍ

Mezi lidem Jindřichova Hradce se šířila legenda, že od sv. Jakuba vede tajná chodba k městu. V 18. století se do jakubské chodby vydal odvážný soukeník. Po krátké chůzi uslyšel šumění vody a pak před sebou spatřil světlo. Myslel si, že doputoval do majestátního hradu, avšak skutečnost byla ještě více ohromující. Ve sklepení, které se náhle rozprostřelo před jeho očima, zářily drahokamy, třpytilo se zlato, stříbro a měděné mince jako poklady z pohádky. Jeho srdce zaplesalo nad tímto nečekaným bohatstvím, ale radostný okamžik byl náhle narušen přízrakem, který před ním stanul. Strašlivá obluda, zhmotněná v podobě černého psiska s ohnivýma očima, vyceněnými tesáky a zkrvavenými dásněmi, mu vzala dech. S divoce bušícím srdcem utekl, zanechávaje za sebou tu podivuhodnou a tajemnou scénu. I přes děsivý zážitek se rozhodl podniknout ještě jednu výpravu s přáteli, aby znovu objevili tajemství sklepení. Avšak když znovu vstoupili do chodby, narazili na sesutou klenbu, která jim zabránila v dalším průzkumu. A tak vzácné poklady zůstaly skryté v temných hlubinách jakubské chodby, nedotknuté zubem času.

Pověst o bílé paní

Na zámku v Jindřichově Hradci žije již několik staletí dobrý duch Bílé paní. Zjevuje se také v Třeboni, v Českém Krumlově a v Telči. Podobné legendy jsou rozšířeny po celé Evropě. Je obvykle zobrazována jako tajuplná dáma v bílých šatech a s vysokým bílým kloboukem. Má velký svazek klíčů u pasu, který chřestí, když není spokojená. Rukavice, které nosí, mají různé barvy a věští budoucnost. Černé znamenají smrt či onemocnění, červené požár a bílé dobrou zprávu. Traduje se, že za svého života byla velice oblíbená. Dbala o to, aby měli poddaní dostatek jídla a dobře se jim pracovalo. Vždy na Zelený čtvrtek uspořádala hostinu pro chudé, na kterou osobně navařila sladkou kaši. Rozdávala se též hustá polévka z piva, dva druhy ryb a chléb.

Starosta města VÁCLAV NAXERA

Císaře potkat nemohl, narodil se až v r. 1835.

Víte, že… v roce 1869 se Václav Naxera natrvalo usadil v Jindřichově Hradci, kde si otevřel advokátní kancelář? Od roku 1870 byl členem městského zastupitelstva městské rady. Také byl členem hasičského a politického spolku. V roce 1871 se stal okresním starostou.

Pověst o bílé paní

Na zámku v Jindřichově Hradci žije již několik staletí dobrý duch Bílé paní. Zjevuje se také v Třeboni, v Českém Krumlově a v Telči. Podobné legendy jsou rozšířeny po celé Evropě. Je obvykle zobrazována jako tajuplná dáma v bílých šatech a s vysokým bílým kloboukem. Má velký svazek klíčů u pasu, který chřestí, když není spokojená. Rukavice, které nosí, mají různé barvy a věští budoucnost. Černé znamenají smrt či onemocnění, červené požár a bílé dobrou zprávu. Traduje se, že za svého života byla velice oblíbená. Dbala o to, aby měli poddaní dostatek jídla a dobře se jim pracovalo. Vždy na Zelený čtvrtek uspořádala hostinu pro chudé, na kterou osobně navařila sladkou kaši. Rozdávala se též hustá polévka z piva, dva druhy ryb a chléb.

Pověst o zvonu jménem kňour

V dávných časech žil v Jindřichově Hradci bohatý měšťan Hanuš Knauer, jenž byl v lidovém podání známý pod přezdívkou Kňour. Jednoho jitřního dne, během ranní mše, uvízl v hlubokém spánku přímo v kostele. Ve snu se mu pak ukázal anděl oděný v bílém rouše, nesoucí liliový stvol a ohnivý meč. Ukazoval na kalich před oltářem. Hanuš byl přesvědčen, že zjevení má nějaký význam, a proto se rozhodl zapojit do husitských válek. Před odchodem věnoval radnici truhlu plnou peněz. Chtěl, aby za zlato radní nechali ulít největší zvon, který kdy Jindřichův Hradec viděl. Měl ale dvě podmínky: obrovský zvon bude ulitý až po deseti letech a bude se jmenovat po něm. Roky ubíhaly a městští se nového zvonu opravdu dočkali. Když nový zvon poprvé zvonil, sešli se lidé z celého okolí. Dorazili i slepci a na smrt nemocní lidé. Doufali, že je zvuk zvonu vyléčí. Jedním z nich byl prý i pomatený stařec, který se při zjištění, že zvoní neznámému Kňourovi, zhroutil a zemřel. Až starý purkmistr poznal, že to byl Hanuš Knauer, který se do města nakonec vrátil.

Pověst o bílé paní

Na zámku v Jindřichově Hradci žije již několik staletí dobrý duch Bílé paní. Zjevuje se také v Třeboni, v Českém Krumlově a v Telči. Podobné legendy jsou rozšířeny po celé Evropě. Je obvykle zobrazována jako tajuplná dáma v bílých šatech a s vysokým bílým kloboukem. Má velký svazek klíčů u pasu, který chřestí, když není spokojená. Rukavice, které nosí, mají různé barvy a věští budoucnost. Černé znamenají smrt či onemocnění, červené požár a bílé dobrou zprávu. Traduje se, že za svého života byla velice oblíbená. Dbala o to, aby měli poddaní dostatek jídla a dobře se jim pracovalo. Vždy na Zelený čtvrtek uspořádala hostinu pro chudé, na kterou osobně navařila sladkou kaši. Rozdávala se též hustá polévka z piva, dva druhy ryb a chléb.

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Před mnoha lety žil Vítek z Prčice. Byl to muž chrabrý a moudrý. Když však stáří jeho kosti pohltilo a stíny věků na něho padly, sezval svých pět synů a pravil: „Aby v srdcích vašich nezakořenily zhoubné sváry, musím spravedlivě rozdělit majetek svůj.“ A tak pro každého syna připravil jedinečný dar. Nejstarší syn obdržel zlatou růži na modrém poli, protože byl statečný a jeho srdce bylo jasné jako nebe. Druhý syn dostal růži rudou na bílém poli, aby připomínala sílu a pouto rodiny. Třetí syn získal růži bílou na rudém poli, která značila něhu a lásku. Dalšího syna podaroval růží zelenou na bílém poli a nakonec poslední nemanželský syn přijal růži černou na plátně zlatém. Kromě růží dostali bratři ještě města a hrady, kde každý začal psát svůj jedinečný příběh…

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Před mnoha lety žil Vítek z Prčice. Byl to muž chrabrý a moudrý. Když však stáří jeho kosti pohltilo a stíny věků na něho padly, sezval svých pět synů a pravil: „Aby v srdcích vašich nezakořenily zhoubné sváry, musím spravedlivě rozdělit majetek svůj.“ A tak pro každého syna připravil jedinečný dar. Nejstarší syn obdržel zlatou růži na modrém poli, protože byl statečný a jeho srdce bylo jasné jako nebe. Druhý syn dostal růži rudou na bílém poli, aby připomínala sílu a pouto rodiny. Třetí syn získal růži bílou na rudém poli, která značila něhu a lásku. Dalšího syna podaroval růží zelenou na bílém poli a nakonec poslední nemanželský syn přijal růži černou na plátně zlatém. Kromě růží dostali bratři ještě města a hrady, kde každý začal psát svůj jedinečný příběh…

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Před mnoha lety žil Vítek z Prčice. Byl to muž chrabrý a moudrý. Když však stáří jeho kosti pohltilo a stíny věků na něho padly, sezval svých pět synů a pravil: „Aby v srdcích vašich nezakořenily zhoubné sváry, musím spravedlivě rozdělit majetek svůj.“ A tak pro každého syna připravil jedinečný dar. Nejstarší syn obdržel zlatou růži na modrém poli, protože byl statečný a jeho srdce bylo jasné jako nebe. Druhý syn dostal růži rudou na bílém poli, aby připomínala sílu a pouto rodiny. Třetí syn získal růži bílou na rudém poli, která značila něhu a lásku. Dalšího syna podaroval růží zelenou na bílém poli a nakonec poslední nemanželský syn přijal růži černou na plátně zlatém. Kromě růží dostali bratři ještě města a hrady, kde každý začal psát svůj jedinečný příběh…

Pověst o zvonu jménem kňour

V dávných časech žil v Jindřichově Hradci bohatý měšťan Hanuš Knauer, jenž byl v lidovém podání známý pod přezdívkou Kňour. Jednoho jitřního dne, během ranní mše, uvízl v hlubokém spánku přímo v kostele. Ve snu se mu pak ukázal anděl oděný v bílém rouše, nesoucí liliový stvol a ohnivý meč. Ukazoval na kalich před oltářem. Hanuš byl přesvědčen, že zjevení má nějaký význam, a proto se rozhodl zapojit do husitských válek. Před odchodem věnoval radnici truhlu plnou peněz. Chtěl, aby za zlato radní nechali ulít největší zvon, který kdy Jindřichův Hradec viděl. Měl ale dvě podmínky: obrovský zvon bude ulitý až po deseti letech a bude se jmenovat po něm. Roky ubíhaly a městští se nového zvonu opravdu dočkali. Když nový zvon poprvé zvonil, sešli se lidé z celého okolí. Dorazili i slepci a na smrt nemocní lidé. Doufali, že je zvuk zvonu vyléčí. Jedním z nich byl prý i pomatený stařec, který se při zjištění, že zvoní neznámému Kňourovi, zhroutil a zemřel. Až starý purkmistr poznal, že to byl Hanuš Knauer, který se do města nakonec vrátil.

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Před mnoha lety žil Vítek z Prčice. Byl to muž chrabrý a moudrý. Když však stáří jeho kosti pohltilo a stíny věků na něho padly, sezval svých pět synů a pravil: „Aby v srdcích vašich nezakořenily zhoubné sváry, musím spravedlivě rozdělit majetek svůj.“ A tak pro každého syna připravil jedinečný dar. Nejstarší syn obdržel zlatou růži na modrém poli, protože byl statečný a jeho srdce bylo jasné jako nebe. Druhý syn dostal růži rudou na bílém poli, aby připomínala sílu a pouto rodiny. Třetí syn získal růži bílou na rudém poli, která značila něhu a lásku. Dalšího syna podaroval růží zelenou na bílém poli a nakonec poslední nemanželský syn přijal růži černou na plátně zlatém. Kromě růží dostali bratři ještě města a hrady, kde každý začal psát svůj jedinečný příběh…

Pověst o zvonu jménem kňour

V dávných časech žil v Jindřichově Hradci bohatý měšťan Hanuš Knauer, jenž byl v lidovém podání známý pod přezdívkou Kňour. Jednoho jitřního dne, během ranní mše, uvízl v hlubokém spánku přímo v kostele. Ve snu se mu pak ukázal anděl oděný v bílém rouše, nesoucí liliový stvol a ohnivý meč. Ukazoval na kalich před oltářem. Hanuš byl přesvědčen, že zjevení má nějaký význam, a proto se rozhodl zapojit do husitských válek. Před odchodem věnoval radnici truhlu plnou peněz. Chtěl, aby za zlato radní nechali ulít největší zvon, který kdy Jindřichův Hradec viděl. Měl ale dvě podmínky: obrovský zvon bude ulitý až po deseti letech a bude se jmenovat po něm. Roky ubíhaly a městští se nového zvonu opravdu dočkali. Když nový zvon poprvé zvonil, sešli se lidé z celého okolí. Dorazili i slepci a na smrt nemocní lidé. Doufali, že je zvuk zvonu vyléčí. Jedním z nich byl prý i pomatený stařec, který se při zjištění, že zvoní neznámému Kňourovi, zhroutil a zemřel. Až starý purkmistr poznal, že to byl Hanuš Knauer, který se do města nakonec vrátil.

Hudební skladatel VÍTĚZSLAV NOVÁK

Císaře potkat nemohl, narodil se až v r. 1870.

Víte, že… pocházel z hudebně založené rodiny, jeho maminka Marie, rozená Pollenská, hrávala na klavír, otec Jakub Novák byl lékař a zpíval v pěveckém sboru? Dětství prožíval v Počátkách, kde se učil hrát na klavír a housle. Již během studií na gymnáziu v Jindřichově Hradci začal veřejně vystupovat jako klavírista. Později bylo na jeho počest místní gymnázium pojmenováno Gymnázium Vítězslava Nováka.

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Před mnoha lety žil Vítek z Prčice. Byl to muž chrabrý a moudrý. Když však stáří jeho kosti pohltilo a stíny věků na něho padly, sezval svých pět synů a pravil: „Aby v srdcích vašich nezakořenily zhoubné sváry, musím spravedlivě rozdělit majetek svůj.“ A tak pro každého syna připravil jedinečný dar. Nejstarší syn obdržel zlatou růži na modrém poli, protože byl statečný a jeho srdce bylo jasné jako nebe. Druhý syn dostal růži rudou na bílém poli, aby připomínala sílu a pouto rodiny. Třetí syn získal růži bílou na rudém poli, která značila něhu a lásku. Dalšího syna podaroval růží zelenou na bílém poli a nakonec poslední nemanželský syn přijal růži černou na plátně zlatém. Kromě růží dostali bratři ještě města a hrady, kde každý začal psát svůj jedinečný příběh…

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Před mnoha lety žil Vítek z Prčice. Byl to muž chrabrý a moudrý. Když však stáří jeho kosti pohltilo a stíny věků na něho padly, sezval svých pět synů a pravil: „Aby v srdcích vašich nezakořenily zhoubné sváry, musím spravedlivě rozdělit majetek svůj.“ A tak pro každého syna připravil jedinečný dar. Nejstarší syn obdržel zlatou růži na modrém poli, protože byl statečný a jeho srdce bylo jasné jako nebe. Druhý syn dostal růži rudou na bílém poli, aby připomínala sílu a pouto rodiny. Třetí syn získal růži bílou na rudém poli, která značila něhu a lásku. Dalšího syna podaroval růží zelenou na bílém poli a nakonec poslední nemanželský syn přijal růži černou na plátně zlatém. Kromě růží dostali bratři ještě města a hrady, kde každý začal psát svůj jedinečný příběh…

Pověst o bílé paní

Na zámku v Jindřichově Hradci žije již několik staletí dobrý duch Bílé paní. Zjevuje se také v Třeboni, v Českém Krumlově a v Telči. Podobné legendy jsou rozšířeny po celé Evropě. Je obvykle zobrazována jako tajuplná dáma v bílých šatech a s vysokým bílým kloboukem. Má velký svazek klíčů u pasu, který chřestí, když není spokojená. Rukavice, které nosí, mají různé barvy a věští budoucnost. Černé znamenají smrt či onemocnění, červené požár a bílé dobrou zprávu. Traduje se, že za svého života byla velice oblíbená. Dbala o to, aby měli poddaní dostatek jídla a dobře se jim pracovalo. Vždy na Zelený čtvrtek uspořádala hostinu pro chudé, na kterou osobně navařila sladkou kaši. Rozdávala se též hustá polévka z piva, dva druhy ryb a chléb.

Pověst o zvonu jménem kňour

V dávných časech žil v Jindřichově Hradci bohatý měšťan Hanuš Knauer, jenž byl v lidovém podání známý pod přezdívkou Kňour. Jednoho jitřního dne, během ranní mše, uvízl v hlubokém spánku přímo v kostele. Ve snu se mu pak ukázal anděl oděný v bílém rouše, nesoucí liliový stvol a ohnivý meč. Ukazoval na kalich před oltářem. Hanuš byl přesvědčen, že zjevení má nějaký význam, a proto se rozhodl zapojit do husitských válek. Před odchodem věnoval radnici truhlu plnou peněz. Chtěl, aby za zlato radní nechali ulít největší zvon, který kdy Jindřichův Hradec viděl. Měl ale dvě podmínky: obrovský zvon bude ulitý až po deseti letech a bude se jmenovat po něm. Roky ubíhaly a městští se nového zvonu opravdu dočkali. Když nový zvon poprvé zvonil, sešli se lidé z celého okolí. Dorazili i slepci a na smrt nemocní lidé. Doufali, že je zvuk zvonu vyléčí. Jedním z nich byl prý i pomatený stařec, který se při zjištění, že zvoní neznámému Kňourovi, zhroutil a zemřel. Až starý purkmistr poznal, že to byl Hanuš Knauer, který se do města nakonec vrátil.

Pověst o bílé paní

Na zámku v Jindřichově Hradci žije již několik staletí dobrý duch Bílé paní. Zjevuje se také v Třeboni, v Českém Krumlově a v Telči. Podobné legendy jsou rozšířeny po celé Evropě. Je obvykle zobrazována jako tajuplná dáma v bílých šatech a s vysokým bílým kloboukem. Má velký svazek klíčů u pasu, který chřestí, když není spokojená. Rukavice, které nosí, mají různé barvy a věští budoucnost. Černé znamenají smrt či onemocnění, červené požár a bílé dobrou zprávu. Traduje se, že za svého života byla velice oblíbená. Dbala o to, aby měli poddaní dostatek jídla a dobře se jim pracovalo. Vždy na Zelený čtvrtek uspořádala hostinu pro chudé, na kterou osobně navařila sladkou kaši. Rozdávala se též hustá polévka z piva, dva druhy ryb a chléb.

Pověst o zvonu jménem kňour

V dávných časech žil v Jindřichově Hradci bohatý měšťan Hanuš Knauer, jenž byl v lidovém podání známý pod přezdívkou Kňour. Jednoho jitřního dne, během ranní mše, uvízl v hlubokém spánku přímo v kostele. Ve snu se mu pak ukázal anděl oděný v bílém rouše, nesoucí liliový stvol a ohnivý meč. Ukazoval na kalich před oltářem. Hanuš byl přesvědčen, že zjevení má nějaký význam, a proto se rozhodl zapojit do husitských válek. Před odchodem věnoval radnici truhlu plnou peněz. Chtěl, aby za zlato radní nechali ulít největší zvon, který kdy Jindřichův Hradec viděl. Měl ale dvě podmínky: obrovský zvon bude ulitý až po deseti letech a bude se jmenovat po něm. Roky ubíhaly a městští se nového zvonu opravdu dočkali. Když nový zvon poprvé zvonil, sešli se lidé z celého okolí. Dorazili i slepci a na smrt nemocní lidé. Doufali, že je zvuk zvonu vyléčí. Jedním z nich byl prý i pomatený stařec, který se při zjištění, že zvoní neznámému Kňourovi, zhroutil a zemřel. Až starý purkmistr poznal, že to byl Hanuš Knauer, který se do města nakonec vrátil.

Pověst o bílé paní

Na zámku v Jindřichově Hradci žije již několik staletí dobrý duch Bílé paní. Zjevuje se také v Třeboni, v Českém Krumlově a v Telči. Podobné legendy jsou rozšířeny po celé Evropě. Je obvykle zobrazována jako tajuplná dáma v bílých šatech a s vysokým bílým kloboukem. Má velký svazek klíčů u pasu, který chřestí, když není spokojená. Rukavice, které nosí, mají různé barvy a věští budoucnost. Černé znamenají smrt či onemocnění, červené požár a bílé dobrou zprávu. Traduje se, že za svého života byla velice oblíbená. Dbala o to, aby měli poddaní dostatek jídla a dobře se jim pracovalo. Vždy na Zelený čtvrtek uspořádala hostinu pro chudé, na kterou osobně navařila sladkou kaši. Rozdávala se též hustá polévka z piva, dva druhy ryb a chléb.

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Před mnoha lety žil Vítek z Prčice. Byl to muž chrabrý a moudrý. Když však stáří jeho kosti pohltilo a stíny věků na něho padly, sezval svých pět synů a pravil: „Aby v srdcích vašich nezakořenily zhoubné sváry, musím spravedlivě rozdělit majetek svůj.“ A tak pro každého syna připravil jedinečný dar. Nejstarší syn obdržel zlatou růži na modrém poli, protože byl statečný a jeho srdce bylo jasné jako nebe. Druhý syn dostal růži rudou na bílém poli, aby připomínala sílu a pouto rodiny. Třetí syn získal růži bílou na rudém poli, která značila něhu a lásku. Dalšího syna podaroval růží zelenou na bílém poli a nakonec poslední nemanželský syn přijal růži černou na plátně zlatém. Kromě růží dostali bratři ještě města a hrady, kde každý začal psát svůj jedinečný příběh…

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Před mnoha lety žil Vítek z Prčice. Byl to muž chrabrý a moudrý. Když však stáří jeho kosti pohltilo a stíny věků na něho padly, sezval svých pět synů a pravil: „Aby v srdcích vašich nezakořenily zhoubné sváry, musím spravedlivě rozdělit majetek svůj.“ A tak pro každého syna připravil jedinečný dar. Nejstarší syn obdržel zlatou růži na modrém poli, protože byl statečný a jeho srdce bylo jasné jako nebe. Druhý syn dostal růži rudou na bílém poli, aby připomínala sílu a pouto rodiny. Třetí syn získal růži bílou na rudém poli, která značila něhu a lásku. Dalšího syna podaroval růží zelenou na bílém poli a nakonec poslední nemanželský syn přijal růži černou na plátně zlatém. Kromě růží dostali bratři ještě města a hrady, kde každý začal psát svůj jedinečný příběh…

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Před mnoha lety žil Vítek z Prčice. Byl to muž chrabrý a moudrý. Když však stáří jeho kosti pohltilo a stíny věků na něho padly, sezval svých pět synů a pravil: „Aby v srdcích vašich nezakořenily zhoubné sváry, musím spravedlivě rozdělit majetek svůj.“ A tak pro každého syna připravil jedinečný dar. Nejstarší syn obdržel zlatou růži na modrém poli, protože byl statečný a jeho srdce bylo jasné jako nebe. Druhý syn dostal růži rudou na bílém poli, aby připomínala sílu a pouto rodiny. Třetí syn získal růži bílou na rudém poli, která značila něhu a lásku. Dalšího syna podaroval růží zelenou na bílém poli a nakonec poslední nemanželský syn přijal růži černou na plátně zlatém. Kromě růží dostali bratři ještě města a hrady, kde každý začal psát svůj jedinečný příběh…

Pověst o zvonu jménem kňour

V dávných časech žil v Jindřichově Hradci bohatý měšťan Hanuš Knauer, jenž byl v lidovém podání známý pod přezdívkou Kňour. Jednoho jitřního dne, během ranní mše, uvízl v hlubokém spánku přímo v kostele. Ve snu se mu pak ukázal anděl oděný v bílém rouše, nesoucí liliový stvol a ohnivý meč. Ukazoval na kalich před oltářem. Hanuš byl přesvědčen, že zjevení má nějaký význam, a proto se rozhodl zapojit do husitských válek. Před odchodem věnoval radnici truhlu plnou peněz. Chtěl, aby za zlato radní nechali ulít největší zvon, který kdy Jindřichův Hradec viděl. Měl ale dvě podmínky: obrovský zvon bude ulitý až po deseti letech a bude se jmenovat po něm. Roky ubíhaly a městští se nového zvonu opravdu dočkali. Když nový zvon poprvé zvonil, sešli se lidé z celého okolí. Dorazili i slepci a na smrt nemocní lidé. Doufali, že je zvuk zvonu vyléčí. Jedním z nich byl prý i pomatený stařec, který se při zjištění, že zvoní neznámému Kňourovi, zhroutil a zemřel. Až starý purkmistr poznal, že to byl Hanuš Knauer, který se do města nakonec vrátil.

Pověst o bílé paní

Na zámku v Jindřichově Hradci žije již několik staletí dobrý duch Bílé paní. Zjevuje se také v Třeboni, v Českém Krumlově a v Telči. Podobné legendy jsou rozšířeny po celé Evropě. Je obvykle zobrazována jako tajuplná dáma v bílých šatech a s vysokým bílým kloboukem. Má velký svazek klíčů u pasu, který chřestí, když není spokojená. Rukavice, které nosí, mají různé barvy a věští budoucnost. Černé znamenají smrt či onemocnění, červené požár a bílé dobrou zprávu. Traduje se, že za svého života byla velice oblíbená. Dbala o to, aby měli poddaní dostatek jídla a dobře se jim pracovalo. Vždy na Zelený čtvrtek uspořádala hostinu pro chudé, na kterou osobně navařila sladkou kaši. Rozdávala se též hustá polévka z piva, dva druhy ryb a chléb.

Pověst o bílé paní

Na zámku v Jindřichově Hradci žije již několik staletí dobrý duch Bílé paní. Zjevuje se také v Třeboni, v Českém Krumlově a v Telči. Podobné legendy jsou rozšířeny po celé Evropě. Je obvykle zobrazována jako tajuplná dáma v bílých šatech a s vysokým bílým kloboukem. Má velký svazek klíčů u pasu, který chřestí, když není spokojená. Rukavice, které nosí, mají různé barvy a věští budoucnost. Černé znamenají smrt či onemocnění, červené požár a bílé dobrou zprávu. Traduje se, že za svého života byla velice oblíbená. Dbala o to, aby měli poddaní dostatek jídla a dobře se jim pracovalo. Vždy na Zelený čtvrtek uspořádala hostinu pro chudé, na kterou osobně navařila sladkou kaši. Rozdávala se též hustá polévka z piva, dva druhy ryb a chléb.

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Před mnoha lety žil Vítek z Prčice. Byl to muž chrabrý a moudrý. Když však stáří jeho kosti pohltilo a stíny věků na něho padly, sezval svých pět synů a pravil: „Aby v srdcích vašich nezakořenily zhoubné sváry, musím spravedlivě rozdělit majetek svůj.“ A tak pro každého syna připravil jedinečný dar. Nejstarší syn obdržel zlatou růži na modrém poli, protože byl statečný a jeho srdce bylo jasné jako nebe. Druhý syn dostal růži rudou na bílém poli, aby připomínala sílu a pouto rodiny. Třetí syn získal růži bílou na rudém poli, která značila něhu a lásku. Dalšího syna podaroval růží zelenou na bílém poli a nakonec poslední nemanželský syn přijal růži černou na plátně zlatém. Kromě růží dostali bratři ještě města a hrady, kde každý začal psát svůj jedinečný příběh…

Pověst o zvonu jménem kňour

V dávných časech žil v Jindřichově Hradci bohatý měšťan Hanuš Knauer, jenž byl v lidovém podání známý pod přezdívkou Kňour. Jednoho jitřního dne, během ranní mše, uvízl v hlubokém spánku přímo v kostele. Ve snu se mu pak ukázal anděl oděný v bílém rouše, nesoucí liliový stvol a ohnivý meč. Ukazoval na kalich před oltářem. Hanuš byl přesvědčen, že zjevení má nějaký význam, a proto se rozhodl zapojit do husitských válek. Před odchodem věnoval radnici truhlu plnou peněz. Chtěl, aby za zlato radní nechali ulít největší zvon, který kdy Jindřichův Hradec viděl. Měl ale dvě podmínky: obrovský zvon bude ulitý až po deseti letech a bude se jmenovat po něm. Roky ubíhaly a městští se nového zvonu opravdu dočkali. Když nový zvon poprvé zvonil, sešli se lidé z celého okolí. Dorazili i slepci a na smrt nemocní lidé. Doufali, že je zvuk zvonu vyléčí. Jedním z nich byl prý i pomatený stařec, který se při zjištění, že zvoní neznámému Kňourovi, zhroutil a zemřel. Až starý purkmistr poznal, že to byl Hanuš Knauer, který se do města nakonec vrátil.

Pověst o bílé paní

Na zámku v Jindřichově Hradci žije již několik staletí dobrý duch Bílé paní. Zjevuje se také v Třeboni, v Českém Krumlově a v Telči. Podobné legendy jsou rozšířeny po celé Evropě. Je obvykle zobrazována jako tajuplná dáma v bílých šatech a s vysokým bílým kloboukem. Má velký svazek klíčů u pasu, který chřestí, když není spokojená. Rukavice, které nosí, mají různé barvy a věští budoucnost. Černé znamenají smrt či onemocnění, červené požár a bílé dobrou zprávu. Traduje se, že za svého života byla velice oblíbená. Dbala o to, aby měli poddaní dostatek jídla a dobře se jim pracovalo. Vždy na Zelený čtvrtek uspořádala hostinu pro chudé, na kterou osobně navařila sladkou kaši. Rozdávala se též hustá polévka z piva, dva druhy ryb a chléb.

Pověst o bílé paní

Na zámku v Jindřichově Hradci žije již několik staletí dobrý duch Bílé paní. Zjevuje se také v Třeboni, v Českém Krumlově a v Telči. Podobné legendy jsou rozšířeny po celé Evropě. Je obvykle zobrazována jako tajuplná dáma v bílých šatech a s vysokým bílým kloboukem. Má velký svazek klíčů u pasu, který chřestí, když není spokojená. Rukavice, které nosí, mají různé barvy a věští budoucnost. Černé znamenají smrt či onemocnění, červené požár a bílé dobrou zprávu. Traduje se, že za svého života byla velice oblíbená. Dbala o to, aby měli poddaní dostatek jídla a dobře se jim pracovalo. Vždy na Zelený čtvrtek uspořádala hostinu pro chudé, na kterou osobně navařila sladkou kaši. Rozdávala se též hustá polévka z piva, dva druhy ryb a chléb.

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Před mnoha lety žil Vítek z Prčice. Byl to muž chrabrý a moudrý. Když však stáří jeho kosti pohltilo a stíny věků na něho padly, sezval svých pět synů a pravil: „Aby v srdcích vašich nezakořenily zhoubné sváry, musím spravedlivě rozdělit majetek svůj.“ A tak pro každého syna připravil jedinečný dar. Nejstarší syn obdržel zlatou růži na modrém poli, protože byl statečný a jeho srdce bylo jasné jako nebe. Druhý syn dostal růži rudou na bílém poli, aby připomínala sílu a pouto rodiny. Třetí syn získal růži bílou na rudém poli, která značila něhu a lásku. Dalšího syna podaroval růží zelenou na bílém poli a nakonec poslední nemanželský syn přijal růži černou na plátně zlatém. Kromě růží dostali bratři ještě města a hrady, kde každý začal psát svůj jedinečný příběh…

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Před mnoha lety žil Vítek z Prčice. Byl to muž chrabrý a moudrý. Když však stáří jeho kosti pohltilo a stíny věků na něho padly, sezval svých pět synů a pravil: „Aby v srdcích vašich nezakořenily zhoubné sváry, musím spravedlivě rozdělit majetek svůj.“ A tak pro každého syna připravil jedinečný dar. Nejstarší syn obdržel zlatou růži na modrém poli, protože byl statečný a jeho srdce bylo jasné jako nebe. Druhý syn dostal růži rudou na bílém poli, aby připomínala sílu a pouto rodiny. Třetí syn získal růži bílou na rudém poli, která značila něhu a lásku. Dalšího syna podaroval růží zelenou na bílém poli a nakonec poslední nemanželský syn přijal růži černou na plátně zlatém. Kromě růží dostali bratři ještě města a hrady, kde každý začal psát svůj jedinečný příběh…

Pověst o zvonu jménem kňour

V dávných časech žil v Jindřichově Hradci bohatý měšťan Hanuš Knauer, jenž byl v lidovém podání známý pod přezdívkou Kňour. Jednoho jitřního dne, během ranní mše, uvízl v hlubokém spánku přímo v kostele. Ve snu se mu pak ukázal anděl oděný v bílém rouše, nesoucí liliový stvol a ohnivý meč. Ukazoval na kalich před oltářem. Hanuš byl přesvědčen, že zjevení má nějaký význam, a proto se rozhodl zapojit do husitských válek. Před odchodem věnoval radnici truhlu plnou peněz. Chtěl, aby za zlato radní nechali ulít největší zvon, který kdy Jindřichův Hradec viděl. Měl ale dvě podmínky: obrovský zvon bude ulitý až po deseti letech a bude se jmenovat po něm. Roky ubíhaly a městští se nového zvonu opravdu dočkali. Když nový zvon poprvé zvonil, sešli se lidé z celého okolí. Dorazili i slepci a na smrt nemocní lidé. Doufali, že je zvuk zvonu vyléčí. Jedním z nich byl prý i pomatený stařec, který se při zjištění, že zvoní neznámému Kňourovi, zhroutil a zemřel. Až starý purkmistr poznal, že to byl Hanuš Knauer, který se do města nakonec vrátil.

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Před mnoha lety žil Vítek z Prčice. Byl to muž chrabrý a moudrý. Když však stáří jeho kosti pohltilo a stíny věků na něho padly, sezval svých pět synů a pravil: „Aby v srdcích vašich nezakořenily zhoubné sváry, musím spravedlivě rozdělit majetek svůj.“ A tak pro každého syna připravil jedinečný dar. Nejstarší syn obdržel zlatou růži na modrém poli, protože byl statečný a jeho srdce bylo jasné jako nebe. Druhý syn dostal růži rudou na bílém poli, aby připomínala sílu a pouto rodiny. Třetí syn získal růži bílou na rudém poli, která značila něhu a lásku. Dalšího syna podaroval růží zelenou na bílém poli a nakonec poslední nemanželský syn přijal růži černou na plátně zlatém. Kromě růží dostali bratři ještě města a hrady, kde každý začal psát svůj jedinečný příběh…

Tady není.

Hledej v druhé truhle.

Pověst o zvonu jménem kňour

V dávných časech žil v Jindřichově Hradci bohatý měšťan Hanuš Knauer, jenž byl v lidovém podání známý pod přezdívkou Kňour. Jednoho jitřního dne, během ranní mše, uvízl v hlubokém spánku přímo v kostele. Ve snu se mu pak ukázal anděl oděný v bílém rouše, nesoucí liliový stvol a ohnivý meč. Ukazoval na kalich před oltářem. Hanuš byl přesvědčen, že zjevení má nějaký význam, a proto se rozhodl zapojit do husitských válek. Před odchodem věnoval radnici truhlu plnou peněz. Chtěl, aby za zlato radní nechali ulít největší zvon, který kdy Jindřichův Hradec viděl. Měl ale dvě podmínky: obrovský zvon bude ulitý až po deseti letech a bude se jmenovat po něm. Roky ubíhaly a městští se nového zvonu opravdu dočkali. Když nový zvon poprvé zvonil, sešli se lidé z celého okolí. Dorazili i slepci a na smrt nemocní lidé. Doufali, že je zvuk zvonu vyléčí. Jedním z nich byl prý i pomatený stařec, který se při zjištění, že zvoní neznámému Kňourovi, zhroutil a zemřel. Až starý purkmistr poznal, že to byl Hanuš Knauer, který se do města nakonec vrátil.

Pověst o bílé paní

Na zámku v Jindřichově Hradci žije již několik staletí dobrý duch Bílé paní. Zjevuje se také v Třeboni, v Českém Krumlově a v Telči. Podobné legendy jsou rozšířeny po celé Evropě. Je obvykle zobrazována jako tajuplná dáma v bílých šatech a s vysokým bílým kloboukem. Má velký svazek klíčů u pasu, který chřestí, když není spokojená. Rukavice, které nosí, mají různé barvy a věští budoucnost. Černé znamenají smrt či onemocnění, červené požár a bílé dobrou zprávu. Traduje se, že za svého života byla velice oblíbená. Dbala o to, aby měli poddaní dostatek jídla a dobře se jim pracovalo. Vždy na Zelený čtvrtek uspořádala hostinu pro chudé, na kterou osobně navařila sladkou kaši. Rozdávala se též hustá polévka z piva, dva druhy ryb a chléb.

Pověst o návštěvě Josefa II.

Když císař Josef II. dorazil od Políkna k Lišnému dvoru, opustil svůj vznešený průvod dvořanů a v prostém šatu pěšky pokračoval k nežáreckému předměstí. Zastavil se u domu punčocháře Lukše a požádal jeho mladou ženu o vodu. Ta mu odvětila, že nemá čas, protože čekají císaře. Nakonec mu však přinesla krajáček mléka a odešla na náměstí vítat vzácnou návštěvu. Poté se utajený panovník dal do řeči se starým Lukšem, který právě kolébal svého malého chlapečka a pletl teplé punčochy. Vyptával se na místní poměry a drahotu. Během jejich hlasitého hovoru se dítě probudilo. Tajemný host se přiblížil ke kolébce a nepozorovaně do ní schoval dukát. Pak na stůl napsal: "Císař Josef" a položil na tato slova druhou minci. Vše přikryl prázdným krajáčem a odešel. Lukšova manželka, která se vrátila domů, vzrušeně vyprávěla, že na náměstí zahlédla císaře. Jak se podivila, když našla oba dukáty a císařovo jméno napsané jeho vlastní rukou!

Pověst o bílé paní

Na zámku v Jindřichově Hradci žije již několik staletí dobrý duch Bílé paní. Zjevuje se také v Třeboni, v Českém Krumlově a v Telči. Podobné legendy jsou rozšířeny po celé Evropě. Je obvykle zobrazována jako tajuplná dáma v bílých šatech a s vysokým bílým kloboukem. Má velký svazek klíčů u pasu, který chřestí, když není spokojená. Rukavice, které nosí, mají různé barvy a věští budoucnost. Černé znamenají smrt či onemocnění, červené požár a bílé dobrou zprávu. Traduje se, že za svého života byla velice oblíbená. Dbala o to, aby měli poddaní dostatek jídla a dobře se jim pracovalo. Vždy na Zelený čtvrtek uspořádala hostinu pro chudé, na kterou osobně navařila sladkou kaši. Rozdávala se též hustá polévka z piva, dva druhy ryb a chléb.

Pověst o bílé paní

Na zámku v Jindřichově Hradci žije již několik staletí dobrý duch Bílé paní. Zjevuje se také v Třeboni, v Českém Krumlově a v Telči. Podobné legendy jsou rozšířeny po celé Evropě. Je obvykle zobrazována jako tajuplná dáma v bílých šatech a s vysokým bílým kloboukem. Má velký svazek klíčů u pasu, který chřestí, když není spokojená. Rukavice, které nosí, mají různé barvy a věští budoucnost. Černé znamenají smrt či onemocnění, červené požár a bílé dobrou zprávu. Traduje se, že za svého života byla velice oblíbená. Dbala o to, aby měli poddaní dostatek jídla a dobře se jim pracovalo. Vždy na Zelený čtvrtek uspořádala hostinu pro chudé, na kterou osobně navařila sladkou kaši. Rozdávala se též hustá polévka z piva, dva druhy ryb a chléb.

Pověst o bílé paní

Na zámku v Jindřichově Hradci žije již několik staletí dobrý duch Bílé paní. Zjevuje se také v Třeboni, v Českém Krumlově a v Telči. Podobné legendy jsou rozšířeny po celé Evropě. Je obvykle zobrazována jako tajuplná dáma v bílých šatech a s vysokým bílým kloboukem. Má velký svazek klíčů u pasu, který chřestí, když není spokojená. Rukavice, které nosí, mají různé barvy a věští budoucnost. Černé znamenají smrt či onemocnění, červené požár a bílé dobrou zprávu. Traduje se, že za svého života byla velice oblíbená. Dbala o to, aby měli poddaní dostatek jídla a dobře se jim pracovalo. Vždy na Zelený čtvrtek uspořádala hostinu pro chudé, na kterou osobně navařila sladkou kaši. Rozdávala se též hustá polévka z piva, dva druhy ryb a chléb.

POVĚST O HRADECKÉM PODZEMÍ

Mezi lidem Jindřichova Hradce se šířila legenda, že od sv. Jakuba vede tajná chodba k městu. V 18. století se do jakubské chodby vydal odvážný soukeník. Po krátké chůzi uslyšel šumění vody a pak před sebou spatřil světlo. Myslel si, že doputoval do majestátního hradu, avšak skutečnost byla ještě více ohromující. Ve sklepení, které se náhle rozprostřelo před jeho očima, zářily drahokamy, třpytilo se zlato, stříbro a měděné mince jako poklady z pohádky. Jeho srdce zaplesalo nad tímto nečekaným bohatstvím, ale radostný okamžik byl náhle narušen přízrakem, který před ním stanul. Strašlivá obluda, zhmotněná v podobě černého psiska s ohnivýma očima, vyceněnými tesáky a zkrvavenými dásněmi, mu vzala dech. S divoce bušícím srdcem utekl, zanechávaje za sebou tu podivuhodnou a tajemnou scénu. I přes děsivý zážitek se rozhodl podniknout ještě jednu výpravu s přáteli, aby znovu objevili tajemství sklepení. Avšak když znovu vstoupili do chodby, narazili na sesutou klenbu, která jim zabránila v dalším průzkumu. A tak vzácné poklady zůstaly skryté v temných hlubinách jakubské chodby, nedotknuté zubem času.

POVĚST O HRADECKÉM PODZEMÍ

Mezi lidem Jindřichova Hradce se šířila legenda, že od sv. Jakuba vede tajná chodba k městu. V 18. století se do jakubské chodby vydal odvážný soukeník. Po krátké chůzi uslyšel šumění vody a pak před sebou spatřil světlo. Myslel si, že doputoval do majestátního hradu, avšak skutečnost byla ještě více ohromující. Ve sklepení, které se náhle rozprostřelo před jeho očima, zářily drahokamy, třpytilo se zlato, stříbro a měděné mince jako poklady z pohádky. Jeho srdce zaplesalo nad tímto nečekaným bohatstvím, ale radostný okamžik byl náhle narušen přízrakem, který před ním stanul. Strašlivá obluda, zhmotněná v podobě černého psiska s ohnivýma očima, vyceněnými tesáky a zkrvavenými dásněmi, mu vzala dech. S divoce bušícím srdcem utekl, zanechávaje za sebou tu podivuhodnou a tajemnou scénu. I přes děsivý zážitek se rozhodl podniknout ještě jednu výpravu s přáteli, aby znovu objevili tajemství sklepení. Avšak když znovu vstoupili do chodby, narazili na sesutou klenbu, která jim zabránila v dalším průzkumu. A tak vzácné poklady zůstaly skryté v temných hlubinách jakubské chodby, nedotknuté zubem času.

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Před mnoha lety žil Vítek z Prčice. Byl to muž chrabrý a moudrý. Když však stáří jeho kosti pohltilo a stíny věků na něho padly, sezval svých pět synů a pravil: „Aby v srdcích vašich nezakořenily zhoubné sváry, musím spravedlivě rozdělit majetek svůj.“ A tak pro každého syna připravil jedinečný dar. Nejstarší syn obdržel zlatou růži na modrém poli, protože byl statečný a jeho srdce bylo jasné jako nebe. Druhý syn dostal růži rudou na bílém poli, aby připomínala sílu a pouto rodiny. Třetí syn získal růži bílou na rudém poli, která značila něhu a lásku. Dalšího syna podaroval růží zelenou na bílém poli a nakonec poslední nemanželský syn přijal růži černou na plátně zlatém. Kromě růží dostali bratři ještě města a hrady, kde každý začal psát svůj jedinečný příběh…

POVĚST O HRADECKÉM PODZEMÍ

Mezi lidem Jindřichova Hradce se šířila legenda, že od sv. Jakuba vede tajná chodba k městu. V 18. století se do jakubské chodby vydal odvážný soukeník. Po krátké chůzi uslyšel šumění vody a pak před sebou spatřil světlo. Myslel si, že doputoval do majestátního hradu, avšak skutečnost byla ještě více ohromující. Ve sklepení, které se náhle rozprostřelo před jeho očima, zářily drahokamy, třpytilo se zlato, stříbro a měděné mince jako poklady z pohádky. Jeho srdce zaplesalo nad tímto nečekaným bohatstvím, ale radostný okamžik byl náhle narušen přízrakem, který před ním stanul. Strašlivá obluda, zhmotněná v podobě černého psiska s ohnivýma očima, vyceněnými tesáky a zkrvavenými dásněmi, mu vzala dech. S divoce bušícím srdcem utekl, zanechávaje za sebou tu podivuhodnou a tajemnou scénu. I přes děsivý zážitek se rozhodl podniknout ještě jednu výpravu s přáteli, aby znovu objevili tajemství sklepení. Avšak když znovu vstoupili do chodby, narazili na sesutou klenbu, která jim zabránila v dalším průzkumu. A tak vzácné poklady zůstaly skryté v temných hlubinách jakubské chodby, nedotknuté zubem času.

Pověst o bílé paní

Na zámku v Jindřichově Hradci žije již několik staletí dobrý duch Bílé paní. Zjevuje se také v Třeboni, v Českém Krumlově a v Telči. Podobné legendy jsou rozšířeny po celé Evropě. Je obvykle zobrazována jako tajuplná dáma v bílých šatech a s vysokým bílým kloboukem. Má velký svazek klíčů u pasu, který chřestí, když není spokojená. Rukavice, které nosí, mají různé barvy a věští budoucnost. Černé znamenají smrt či onemocnění, červené požár a bílé dobrou zprávu. Traduje se, že za svého života byla velice oblíbená. Dbala o to, aby měli poddaní dostatek jídla a dobře se jim pracovalo. Vždy na Zelený čtvrtek uspořádala hostinu pro chudé, na kterou osobně navařila sladkou kaši. Rozdávala se též hustá polévka z piva, dva druhy ryb a chléb.

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Před mnoha lety žil Vítek z Prčice. Byl to muž chrabrý a moudrý. Když však stáří jeho kosti pohltilo a stíny věků na něho padly, sezval svých pět synů a pravil: „Aby v srdcích vašich nezakořenily zhoubné sváry, musím spravedlivě rozdělit majetek svůj.“ A tak pro každého syna připravil jedinečný dar. Nejstarší syn obdržel zlatou růži na modrém poli, protože byl statečný a jeho srdce bylo jasné jako nebe. Druhý syn dostal růži rudou na bílém poli, aby připomínala sílu a pouto rodiny. Třetí syn získal růži bílou na rudém poli, která značila něhu a lásku. Dalšího syna podaroval růží zelenou na bílém poli a nakonec poslední nemanželský syn přijal růži černou na plátně zlatém. Kromě růží dostali bratři ještě města a hrady, kde každý začal psát svůj jedinečný příběh…

Tiskař, nakladatel ALOIS LANDFRAS

Císaře potkat nemohl, narodil se až v r. 1797.

Víte, že… Alois Landfras se narodil v Jindřichově Hradci jako potomek knihtiskaře Josefa Landfrase? V roce 1826 převzal otcův podnik, který později nechal přestavět na tiskárnu. Též aktivně působil na místním gymnáziu a ve městě založil knihovnu a nakladatelství. Mezi r. 1850 a 1861 zastával funkci starosty Jindřichova Hradce.

Jezuita, historik BOHUSLAV BALBÍN

Císaře potkat nemohl, zemřel již v roce 1688.

Víte, že… v letech 1656 – 1661 působil Bohuslav Balbín jako pedagog v tamní jezuitské koleji?Zprvu psal latinské básně, ale postupně v jeho tvorbě nabyly převahy práce dějepisné. Byl vlastencem a obhájcem české řeči, za což se dostával do velkých sporů se svými nadřízenými.

Pověst o bílé paní

Na zámku v Jindřichově Hradci žije již několik staletí dobrý duch Bílé paní. Zjevuje se také v Třeboni, v Českém Krumlově a v Telči. Podobné legendy jsou rozšířeny po celé Evropě. Je obvykle zobrazována jako tajuplná dáma v bílých šatech a s vysokým bílým kloboukem. Má velký svazek klíčů u pasu, který chřestí, když není spokojená. Rukavice, které nosí, mají různé barvy a věští budoucnost. Černé znamenají smrt či onemocnění, červené požár a bílé dobrou zprávu. Traduje se, že za svého života byla velice oblíbená. Dbala o to, aby měli poddaní dostatek jídla a dobře se jim pracovalo. Vždy na Zelený čtvrtek uspořádala hostinu pro chudé, na kterou osobně navařila sladkou kaši. Rozdávala se též hustá polévka z piva, dva druhy ryb a chléb.

Pověst o zvonu jménem kňour

V dávných časech žil v Jindřichově Hradci bohatý měšťan Hanuš Knauer, jenž byl v lidovém podání známý pod přezdívkou Kňour. Jednoho jitřního dne, během ranní mše, uvízl v hlubokém spánku přímo v kostele. Ve snu se mu pak ukázal anděl oděný v bílém rouše, nesoucí liliový stvol a ohnivý meč. Ukazoval na kalich před oltářem. Hanuš byl přesvědčen, že zjevení má nějaký význam, a proto se rozhodl zapojit do husitských válek. Před odchodem věnoval radnici truhlu plnou peněz. Chtěl, aby za zlato radní nechali ulít největší zvon, který kdy Jindřichův Hradec viděl. Měl ale dvě podmínky: obrovský zvon bude ulitý až po deseti letech a bude se jmenovat po něm. Roky ubíhaly a městští se nového zvonu opravdu dočkali. Když nový zvon poprvé zvonil, sešli se lidé z celého okolí. Dorazili i slepci a na smrt nemocní lidé. Doufali, že je zvuk zvonu vyléčí. Jedním z nich byl prý i pomatený stařec, který se při zjištění, že zvoní neznámému Kňourovi, zhroutil a zemřel. Až starý purkmistr poznal, že to byl Hanuš Knauer, který se do města nakonec vrátil.

Pověst o zvonu jménem kňour

V dávných časech žil v Jindřichově Hradci bohatý měšťan Hanuš Knauer, jenž byl v lidovém podání známý pod přezdívkou Kňour. Jednoho jitřního dne, během ranní mše, uvízl v hlubokém spánku přímo v kostele. Ve snu se mu pak ukázal anděl oděný v bílém rouše, nesoucí liliový stvol a ohnivý meč. Ukazoval na kalich před oltářem. Hanuš byl přesvědčen, že zjevení má nějaký význam, a proto se rozhodl zapojit do husitských válek. Před odchodem věnoval radnici truhlu plnou peněz. Chtěl, aby za zlato radní nechali ulít největší zvon, který kdy Jindřichův Hradec viděl. Měl ale dvě podmínky: obrovský zvon bude ulitý až po deseti letech a bude se jmenovat po něm. Roky ubíhaly a městští se nového zvonu opravdu dočkali. Když nový zvon poprvé zvonil, sešli se lidé z celého okolí. Dorazili i slepci a na smrt nemocní lidé. Doufali, že je zvuk zvonu vyléčí. Jedním z nich byl prý i pomatený stařec, který se při zjištění, že zvoní neznámému Kňourovi, zhroutil a zemřel. Až starý purkmistr poznal, že to byl Hanuš Knauer, který se do města nakonec vrátil.

Pověst o bílé paní

Na zámku v Jindřichově Hradci žije již několik staletí dobrý duch Bílé paní. Zjevuje se také v Třeboni, v Českém Krumlově a v Telči. Podobné legendy jsou rozšířeny po celé Evropě. Je obvykle zobrazována jako tajuplná dáma v bílých šatech a s vysokým bílým kloboukem. Má velký svazek klíčů u pasu, který chřestí, když není spokojená. Rukavice, které nosí, mají různé barvy a věští budoucnost. Černé znamenají smrt či onemocnění, červené požár a bílé dobrou zprávu. Traduje se, že za svého života byla velice oblíbená. Dbala o to, aby měli poddaní dostatek jídla a dobře se jim pracovalo. Vždy na Zelený čtvrtek uspořádala hostinu pro chudé, na kterou osobně navařila sladkou kaši. Rozdávala se též hustá polévka z piva, dva druhy ryb a chléb.

Pověst o zvonu jménem kňour

V dávných časech žil v Jindřichově Hradci bohatý měšťan Hanuš Knauer, jenž byl v lidovém podání známý pod přezdívkou Kňour. Jednoho jitřního dne, během ranní mše, uvízl v hlubokém spánku přímo v kostele. Ve snu se mu pak ukázal anděl oděný v bílém rouše, nesoucí liliový stvol a ohnivý meč. Ukazoval na kalich před oltářem. Hanuš byl přesvědčen, že zjevení má nějaký význam, a proto se rozhodl zapojit do husitských válek. Před odchodem věnoval radnici truhlu plnou peněz. Chtěl, aby za zlato radní nechali ulít největší zvon, který kdy Jindřichův Hradec viděl. Měl ale dvě podmínky: obrovský zvon bude ulitý až po deseti letech a bude se jmenovat po něm. Roky ubíhaly a městští se nového zvonu opravdu dočkali. Když nový zvon poprvé zvonil, sešli se lidé z celého okolí. Dorazili i slepci a na smrt nemocní lidé. Doufali, že je zvuk zvonu vyléčí. Jedním z nich byl prý i pomatený stařec, který se při zjištění, že zvoní neznámému Kňourovi, zhroutil a zemřel. Až starý purkmistr poznal, že to byl Hanuš Knauer, který se do města nakonec vrátil.

Pověst o bílé paní

Na zámku v Jindřichově Hradci žije již několik staletí dobrý duch Bílé paní. Zjevuje se také v Třeboni, v Českém Krumlově a v Telči. Podobné legendy jsou rozšířeny po celé Evropě. Je obvykle zobrazována jako tajuplná dáma v bílých šatech a s vysokým bílým kloboukem. Má velký svazek klíčů u pasu, který chřestí, když není spokojená. Rukavice, které nosí, mají různé barvy a věští budoucnost. Černé znamenají smrt či onemocnění, červené požár a bílé dobrou zprávu. Traduje se, že za svého života byla velice oblíbená. Dbala o to, aby měli poddaní dostatek jídla a dobře se jim pracovalo. Vždy na Zelený čtvrtek uspořádala hostinu pro chudé, na kterou osobně navařila sladkou kaši. Rozdávala se též hustá polévka z piva, dva druhy ryb a chléb.

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Před mnoha lety žil Vítek z Prčice. Byl to muž chrabrý a moudrý. Když však stáří jeho kosti pohltilo a stíny věků na něho padly, sezval svých pět synů a pravil: „Aby v srdcích vašich nezakořenily zhoubné sváry, musím spravedlivě rozdělit majetek svůj.“ A tak pro každého syna připravil jedinečný dar. Nejstarší syn obdržel zlatou růži na modrém poli, protože byl statečný a jeho srdce bylo jasné jako nebe. Druhý syn dostal růži rudou na bílém poli, aby připomínala sílu a pouto rodiny. Třetí syn získal růži bílou na rudém poli, která značila něhu a lásku. Dalšího syna podaroval růží zelenou na bílém poli a nakonec poslední nemanželský syn přijal růži černou na plátně zlatém. Kromě růží dostali bratři ještě města a hrady, kde každý začal psát svůj jedinečný příběh…

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Před mnoha lety žil Vítek z Prčice. Byl to muž chrabrý a moudrý. Když však stáří jeho kosti pohltilo a stíny věků na něho padly, sezval svých pět synů a pravil: „Aby v srdcích vašich nezakořenily zhoubné sváry, musím spravedlivě rozdělit majetek svůj.“ A tak pro každého syna připravil jedinečný dar. Nejstarší syn obdržel zlatou růži na modrém poli, protože byl statečný a jeho srdce bylo jasné jako nebe. Druhý syn dostal růži rudou na bílém poli, aby připomínala sílu a pouto rodiny. Třetí syn získal růži bílou na rudém poli, která značila něhu a lásku. Dalšího syna podaroval růží zelenou na bílém poli a nakonec poslední nemanželský syn přijal růži černou na plátně zlatém. Kromě růží dostali bratři ještě města a hrady, kde každý začal psát svůj jedinečný příběh…

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Před mnoha lety žil Vítek z Prčice. Byl to muž chrabrý a moudrý. Když však stáří jeho kosti pohltilo a stíny věků na něho padly, sezval svých pět synů a pravil: „Aby v srdcích vašich nezakořenily zhoubné sváry, musím spravedlivě rozdělit majetek svůj.“ A tak pro každého syna připravil jedinečný dar. Nejstarší syn obdržel zlatou růži na modrém poli, protože byl statečný a jeho srdce bylo jasné jako nebe. Druhý syn dostal růži rudou na bílém poli, aby připomínala sílu a pouto rodiny. Třetí syn získal růži bílou na rudém poli, která značila něhu a lásku. Dalšího syna podaroval růží zelenou na bílém poli a nakonec poslední nemanželský syn přijal růži černou na plátně zlatém. Kromě růží dostali bratři ještě města a hrady, kde každý začal psát svůj jedinečný příběh…