Podle Marciánové neexistuje univerzální odpověď na klasický dotaz: „Dokáže to ten můj syn/dcera převzít?“ Stejně tak není univerzálně správné řešení generačního nástupnictví v rodinných firmách. „Ona nám nyní 30 let od revoluce dozrává generace zakladatelů, která své firmy potřebuje někomu předat.

Navzdory dlouhodobé tradici rodinného podnikání v našich zemích nám díky padesátileté přetržce v tržním hospodaření, a tím pádem i v rodinném podnikání, ujel vlak. A tak jak my jako podnikatelé, tak my jako akademici, teprve hledáme modely, jak na to,“ vysvětlila Pavla Marciánová.

Klíčovým tématem je pro rodinné firmy také odolnost a udržitelnost. Příštím úkolem pro akademickou sféru je tedy efektivní model řízení a zapojení interního nebo externího manažera tak, aby pomohl udržet podnik dlouhodobě se zdravou strukturou a zdravým „helikopterview“, tedy nadhledem. V současnosti fungující Centrum rodinného podnikání na VŠE v Praze je tak první vlaštovkou, po níž následuje snaha i na dalších univerzitách.

Rodinné podnikání v Česku se dlouho považovalo za něco, co neexistuje. Oproti celosvětovému přístupu se automaticky řadilo mezi drobné a střední podnikání. Situace se ale už od roku 2009 mění. Vyplývá to ze slov Pavly Marciánové z Ekonomicko-správní fakulty Masarykovy univerzity a Fakulty podnikatelské Vysokého učení technického v Brně, která se svým zaměřením věnuje tématu rodinného podnikání dlouhodobě.

„Naše domácí rodinné podnikání se ovšem nyní samo o sobě potýká s aktuálnější výzvou, a to je generační výměna. Tedy v jazyce rodinného podnikání: nástupnické předání firmy. Dlouhodobé svázání fixní ideou, že rodinnou firmu je možné předat pouze potomkovi, bylo pro zakladatele velmi limitující,“ řekla Marciánová, která se s nástupnictvím v rodinných firmách potýká jako akademička i jako externí poradce.