Jak člověk změnil krajinu Krkonoš v 19. a na začátku 20. st.?

Jak člověk změnil krajinu Krkonoš v 19. a na začátku 20. st.?

Zjistěte s pomocí popisů různých povolání z 19. st. a počátku 20. st. v Krkonoších, jakými konkrétními způsoby člověk zasahoval do krajiny Krkonoš v této době. Získané informace zpracuj formou myšlenkové mapy.

Jsem potomkem dřevařů, kteří do Krkonoš přišli počátkem 16. st., někteří tu byli již dříve. Tehdy zde lidé byli horníci, dřevaři, uhlíři nebo dělníci v hutích (zpracování železa). Dřevo bylo potřeba na všechno a proto byly původní krkonošské lesy zcela zničeny. Hodně dřevařů odešlo po ukončení těžby v 17. st. do Orlických hor, ti co zůstali se začali živit pastevectvím koz nebo krav, sklízelo se také seno na nově vzniklých horských loukách, které se staly novou součástí zdejšího ekosystému. Žili jsme vysoko v horách v tzv. boudách, mnohdy až do druhé světové války. Nejvíce bud bylo založeno v 18. a 19. st.

těžba dřeva na mapě Krkonoš Jiříka z Řásné z 16. st., zdroj BARTOŠ, Miloslav; KLIMEŠ, Pavel a LOUDA, Jiří. Nejstarší obrazová mapa Krkonoš. Vrchlabí: Správa Krkonošského národního parku, 2012. ISBN 978-80-86418-92-6.

Živím se plavením dříví, v Krkonoších se dřevo plavilo už od středověku. Dřevo jsme plavili ve dvoumetrových špalcích v neustále spravovaných tocích, z kopců k vodě jsme dřevo pouštěli korytem zvaným smyk. Dřevo jsme plavili s pomocí silného proudu z protržené klauzy (nádrž) a zastavovali jej dole pomocí tzv. hrablí, což bylo něco jako hráz či jez. Celé tohle podnikání hodně poškozovalo lesy, okolní porosty i ryby. Plavení dřeva v Krkonoších skončilo 1879, protože se začaly používat nově vytvářené horské silnice.

klauza a plavení dřeva na mapě Krkonoš Jiříka z Řásné z 16. st., zdroj BARTOŠ, Miloslav; KLIMEŠ, Pavel a LOUDA, Jiří. Nejstarší obrazová mapa Krkonoš. Vrchlabí: Správa Krkonošského národního parku, 2012. ISBN 978-80-86418-92-6.

Žiji na Luční boudě, místě osídleném už v 17. st. Původní majitelé zde pásli stáda skotu a sklízeli okolní louky, v 19. st. se k tomu přidala péče o turisty, kterých v Krkonoších mohutně přibývalo. Na boudě bylo možné sehnat jídlo (denně se zde vydalo 700-800 teplých jídel) i ubytování, v okolí začaly vést nově vznikající turistické trasy. Jak se to tu změnilo ukazují i dobové obrázky, na prvním je ještě ryze zemědělská usedlost z počátku 19. st., na druhém z roku 1915 je už vidět velké zázemí pro turisty.

zdroj BARTOŠ, Martin. Historie krkonošských bud. Vrchlabí: Správa Krkonošského národního parku, 2016. ISBN 978-80-7535-029-9.

Pracuji jako lesní správce, mým úkolem je pomoci regeneraci krkonošských lesů, které jsou po novověké těžbě ukončené v 17. st. ještě v 19. st. zcela zničené. Hodně sázíme smrky, rostou rychle, někde je ponecháme, někde znovu vytěžíme a vyděláme. Sází se ale také modříny, jedle a buky, aby byl les odolnější. Vracíme zpátky také kleče, které zničili budaři kvůli lepšímu hospodaření. Původní podoba krkonošského lesa se však již nikdy nevrátí.

zdroj ŠIMURDA, Jakub. Příběh lesa - devět století krkonošských hvozdů. Vrchlabí: Správa Krkonošského národního parku, 2022. ISBN 978-80-7535-144-9.

Jsem dělníkem v podniku majícím na starosti tvorbu nového hrazení vodních toků v Krkonoších. Povodně 1858, 1882 a zejména obří povodeň 1897 totiž způsobily obrovské škody po celých horách i podhůří - všechny zdejší toky se vylily z břehů a ničily osady i města (viz fotografie z Vrchlabí). Nové hrazení má pomoci zabránit povodním, ve vodě je mnoho menších "schodů" oslabujících tok vody, zpevňují se břehy, na nejvyšších vrcholcích hor se znovu sází kosodřeviny zadržující vodu.

zdroj PILOUS, Vlastimil a BARTOŠ, Miloslav. Největší povodně v Krkonoších. Vrchlabí: Správa Krkonošského národního parku, 2014. ISBN 978-80-87706-44-2.

Pracuji jako železničář, hrabě Harrach nechal 1899 vybudovat novou železniční trasu Rokytnice nad Jizerou - Jilemnice - Martinice. Před tím vznikla železnice ve Vrchlabí, napojená na trať Chlumec - Ostroměř - Kunčice nad Labem -Trutnov z roku 1871. Vlaky již navždy zůstanou součástí zdejší krajiny, stejně jako všude vyrůstající továrny a jejich vysoké komíny.

železniční stanice Martinice v Krkonoších čerstvě po svém dokončení

zdroj LUŠTINEC, Jan. Po stopách Jana hraběte Harracha v Krkonoších. Vrchlabí: Správa Krkonošského národního parku, 2020. ISBN 978-80-7535-118-0.

Jako člen Klubu českých turistů (založeného 1888) pomáhám budovat a značit nové turistické trasy v Krkonoších - do roku 1905 jich bude 100km! Česky i německy mluvící turisté přijíždějí do hor po tisících a jejihc počet neustále roste, na což reagují jak budaři, tak i hrabě Harrach, který budování stezek dotuje, ale buduje také např. Labskou boudu, Dvoračky, rozhlednu na Žalý a další turistické cíle. Na svazích Krkonoš si našlo své místo také nové populární lyžování a sáňkování. Sáňkařské dráhy vedly i několik kilometrů od bud. Pro zdejší obyvatele je to příjemný zisk, příroda už to nese o poznání hůře.

zdroj LUŠTINEC, Jan. Po stopách Jana hraběte Harracha v Krkonoších. Vrchlabí: Správa Krkonošského národního parku, 2020. ISBN 978-80-7535-118-0.

Sloužím hraběti Harrachovi jako jeden z lesních správců. 1904 zřídil pan hrabě na Strmé stráni v Labském dole první krkonošskou rezervaci, šlo o prvopočátek ochrany krkonošské přírody. Byla také zakázána pastva skotu v lesích, aby nepoškozoval obnovované lesy, zalesňovaly se holá místa odkud se mohly spouštět povodně atd. Hrabě také pořádal několik lesnických konferencí v Krkonoších a péči o les se snažil dát vskutku odborný ráz.

zdroj LUŠTINEC, Jan. Po stopách Jana hraběte Harracha v Krkonoších. Vrchlabí: Správa Krkonošského národního parku, 2020. ISBN 978-80-7535-118-0.

Pracuji jako dělník ve sklárnách v Harrachově, sklárny zde byly již před tím, ovšem v 19. st. prošly modernizací a rozšířením. Ostatně továren v Krkonoších během 19. st. vyrostlo mnoho: různé textilky, papírny, pily a brusírny dřeva, na začátku 20. st. i první automobilka ve Vrchlabí. Rozvoj průmyslu s sebou přináší více práce, zisků, ale také růst měst, zásahy do krajiny (obří areály, železnice, silnice...) a všudepřítomný kouř nebo odpadní vody přírodě příliš nesvědčí.

zdroj LUŠTINEC, Jan. Po stopách Jana hraběte Harracha v Krkonoších. Vrchlabí: Správa Krkonošského národního parku, 2020. ISBN 978-80-7535-118-0.

Pracuji jako myslivec pro zdejší majitele panství. Kolem 1800 jsme v Krkonoších vyhubili rysa, 1802 byl zastřelen poslední medvěd, 1842 jsme zastřelili posledního zdejšího vlka a 1896 divokou kočku. Orel v Krkonoších přestal hnízdit 1864. Zmizelo velké množství ptáků, samozřejmě střílíme jeleny, ale ve velkém také veverky, které poškozovaly zejména modřínové porosty. Lovíme také lišky, jezevce, lasice nebo jestřáby. Dá to fušku, ale zdejší přírodu dostáváme pod správnou kontrolu, aby lesy byly výnosné i bezpečné.

zdroj LUŠTINEC, Jan. Po stopách Jana hraběte Harracha v Krkonoších. Vrchlabí: Správa Krkonošského národního parku, 2020. ISBN 978-80-7535-118-0.

Jako Smrtka jsem v Krkonoších měla v 19. st. a na začátku 20. st. dost práce... tím jak lidé již od středověku narušovali ekosystém hor, došlo několikrát v 19. st. na brutální povodně, padaly samozřejmě také laviny. Ale také tu dost horalů i lyžařů umrzlo (např. Hanč, Vrbata, Renner...), novinkou na trhu smrťácké práce se pro mne staly autonehody a úrazy v továrnách.Na obrázcích je mohyla Hanče a Vrbaty a památník obětem hor v sedle mezi Luční a Studniční horou