Česko-německé vztahy ve Vrchlabí 1867-1918

Jak se žilo Čechům a Němcům ve Vrchlabí za Rakouska-Uherska? (1867-1918)

Soužití Čechů a Němců na území Českých zemí nebylo od 19. st. nic jednoduchého. Lidé se chtěli sjednotit s požadavky za politické a společenské změny, ve velkém je spojovaly zejména jazyk, kultura a historie. Na tomto základě vyrůstal nacionalismus jakožto prosazování svého národa proti různým politickým nebo kulturním tlakům. Cíle Čechů a Němců se rozcházely, až byly v podstatě protichůdné, nacionalismem vyhrocená atmosféra zasáhla celou monarchii. Přeštože existovala česko-německá manželství, přátelství a kolegiální vazby, většinová mentalita nacionálního konfliktu nakonec převážila. Tvrdé důsledky se projevily již během první světové války a zejména po ní. Vrchlabí/Hohenelbe v éře Rakouska-Uherska je velmi ilustrativní, pokud jde o možnost pochopit česko-německé vztahy na přelomu 19. a 20. st., pojďme tedy navštívit město a jeho skutečné historické postavy.

Smrť Prüfer

Jak se žilo Čechům a Němcům ve Vrchlabí za Rakouska-Uherska? (1867-1918)

Wenzel Weber, ředitel Krkonošského spolku

Tomáš Flaška, český učitel

pozvu je do hospody ve Vrchlabí

pozvu je do divadla ve Vrchlabí

Ve 2. pol 19. st. jsem vystudoval učitelství. V té době existoval spolek Ústřední matice školská - jeho cílem bylo zřídit pro české děti menšinové školy tam, kde měli převahu Němci a vyučovalo se tak jenom německy. V Českých zemích v 19. st. zejména v pohraničních oblastech existovala města, kde byly tisíce Němců, ale jen stovky Čechů. Náš spolek podal roku 1907 žádost o zřízení české menšinové školy ve Vrchlabí, měl jsem se stát jejím správcem. V srpnu1908 jsem chtěl uspořádat schůzku s rodiči budoucích žáků.

pozvu je do budovy školy

pozvu je do hospody ve Vrchlabí

V tu dobu úřady ještě neumožnily budovu školy používat, musím to vyřešit jinak...

pozvu je do divadla ve Vrchlabí

pozvu je do hospody ve Vrchlabí

Německé vedení kulturního domu Střelnice nám neumožnilo uspořádat schůzku pro české rodiče a českou školu... neskutečné! České divadlo ani jiné prostory ve Vrchlabí nejsou...

pozvu je do budovy školy

pozvu je do hospody ve vedlejší vesnici

Všechny dostatečně velké podniky ve Vrchlabí jsou německé, žádná hospoda nám neumožnila rezervaci pro schůzku českých rodičů - zatracení Němci!

pozvu je do divadla ve Vrchlabí

pozvu je do budovy školy

23. 8. 1908 jsem se s českými rodiči sešel v Horní Branné (ve vesnicích kolem Vrchlabí bylo více Čechů než Němců) v hostinci Barbory Kulhánkové. Sešlo se nás 300! Všechno sponzorovala Národní jednota severočeská, český spolek významně přispívající na rozvoj české menšiny tam, kde bylo třeba. Téhož dne jsem byl zvolen předsedou Národní jednoty severočeské ve Vrchlabí.

po schůzce se půjdu projít Vrchlabím

je konec léta, hurá do školy!

Národní jednota severočeská koupila ve Vrchlabí dům č.p. 230, kde byla učebna, byt pro mne a mojí rodinu a několik dalších českých rodin. Sloužil jako český národní dům a centrum českých spolků.

zdroj obrázků: Katalog sbírek Krkonošského muzea http://sbirky.krnap.cz/vademecum/

Už jsem se těšil na první školní rok s českými žáky, když vrchlabský městský úřad, samozřejmě plný Němců, z údajně hygienických důvodů nařídil školu zapečetit!

půjdu se raději projít Vrchlabím

vlítnu na úřad a udělám céres!

Bohužel, s úřadem ve Vrchlabí nebyla žádná řeč. České menšinové škole Němci na úřadě, ani němečtí podnikatelé a většina obyvatel prostě nepřáli. Dlouhá nemoc a snad i boj o školu mne vyčerpaly, 30. 4. 1909 jsem zemřel na zástavu srdce, aniž bych se dočkal otevření české menšinové školy ve Vrchlabí. Mého pohřbu se zúčastnila česká menšina z Vrchlabí i z okolních vesnic.

Procházel jsem se centrem města a přemýšlel, koho z českých přátel navštívit, pokecat a zavzpomínat...

Vilém Luňák, obchodník

zajedu si na výlet vlakem

Karel Václav Rais, spisovatel

dám si pivo a jdu domů

Jan Nepomuk Lhota, úředník

Ferdinand Reich, nadlesní a hrdý Čech

zdroj obrázků: Katalog sbírek Krkonošského muzea http://sbirky.krnap.cz/vademecum/

Živím se jako nadlesní a jsem také hrdý Čech. Národní jednotu severočeskou jsem přesvědčil, aby odkoupila ve Vrchlabí dům č.p. 230, v němž by byl zřízen český národní dům – my Češi, bylo nás ve Vrchlabí 598, jsme se neměli ve městě kde scházet, Střelnici nebo výčepy s většími prostory vlastnili Němci a ti o českých akcích nechtěli nic slyšet.

chceš vidět album českých spolků?

Teprve na začátku 20. st. vznikl ve Vrchlabí první český spolek (zatímco Němci si tu spolky zakládali celou druhou polovinu 19. st.) - Národní jednota severočeská. Pak jsme založili další spolky...v České besedě se četly a půjčovaly české knihy,hrálo se české ochotnické divadlo (ale většinou mimo město),byl založen vrchlabský Sokol - český tělovýchovný a vlastenecký spolek, vzniklo několik českých dělnických a politických organizací.

chceš vidět album českých spolků?

Do Vrchlabí jsem přišel v roce 1876 a živil jsem se jako obchodník, můj dům stál v místech dnešní uzavřené městské tržnice. Za mých časů tu v roce 1900 žilo 5944 Němců a 598 Čechů, ale při sčítání se uváděla tzv. obcovací řeč – řada Čechů uvedla němčinu, protože tak mluvili většinu dne v práci a na nákupech nebo, v případě smíšených manželství, i doma. Čechy, tvořené zejména dělníky, jsem zval do svého domu – přicházeli např. sedláři z Peterovy dílny a dělníci z Winternitzovy tkalcovny, společně jsme četli z českých knih a novin.

chceš vidět album českých spolků?

S Němci byla potíž! Když jsem při sčítání lidu hrdě napsal k obcovací řeči „česká“, hned jsem byl Němci vydáván za provokatéra a nevděčníka, žijícího mezi nimi. Aby toho nebylo málo, roku 1901 mi skupina Němců vytloukla okna, protože jsem měl na obchodě nápis v češtině i němčině, nejen německy. Totéž se stalo, když jsem na ceduli nabízeného zboží česky napsal „kyselé zelí“. I český vývěsní štít mi ukradli! A víte, co městská policie? Nikdy nic, byli to přece Němci.

Od roku 1855 jsem byl vrchlabským hejtmanem, před tím jsem byl dokonce poslancem říšského sněmu. Jsem českým vlastencem, zbožňuji českou literaturu, zároveň jsem však oddaný císaři a jeho rodu. V roce 1862 jsem byl přítomen tomu, jak ve Vrchlabském kostele Němci dupáním rušili české kázání a to opakovaně, celou věc jsem dal k soudu. Jenže pak se do mne pustil německý tisk – těch nadávek a pomluv! Nakonec jsem z Vrchlabí v roce 1863 za trest přeložen do Jaroměře. Čeští věřící začali chodit na česká kázání do kláštera.

Vlakem jsem zajel do Arnau - Hostinného a navštívil přátele v domě Čtenářské besedy - je to tady jediné místo ve městě, kde se může otevřeně mluvit česky. Situace tady byla celkem vyhrocená, třeba na Vánoce 1885 Němci vtrhli do Čtenářské besedy zmlátili zdejší Čechy, zničili obrazy, vyrazili dveře.

zdroj obrázků: Katalog sbírek Krkonošského muzea http://sbirky.krnap.cz/vademecum/

zdroj obrázků: Katalog sbírek Krkonošského muzea http://sbirky.krnap.cz/vademecum/

Proslavil jsem se jako spisovatel, ale za mlada jsem byl ve Vrchlabí „na handlu“. To je v 19. st. běžná věc, kdy se české děti vydávají na nějakou dobu do německého prostředí – žijí v německé rodině, chodí do německé školy, dílen atd. – aby se naučily německy. Ale bylo běžné, že i německé děti chodily na nějakou dobu do českých rodin a škol, aby se trochu naučily česky. Bydlel jsem ve Vrchlabí v německé rodině Hofmanových, kteří pracovali na zdejším bělidle. Jejich děti se mnou kamarádily, spřátelil jsem se také s českými dělníky, kteří v týdnu přespávali naproti bytu Hofmanových. Do školy jsem chodil na náměstí vedle kostela, učitel Anton Katzer mluvil perfektně česky, protože jeho žena byla Češka. Někteří učitelé uměli česky, někteří byli tvrdí Němci. Vzdělání ve Vrchlabí jsem nakonec úspěšně dokončil.

Jmenuji se Robert Turka. Od roku 1913 jsem správcem české menšinové školy, která zůstala po smrti pana Flašky kvůli úřadům zavřená několik let. Úřady nám umožily učit až od listopadu 1913. Ve škole se také scházely české spolky, jinou budovu ve městě se nám nepodařilo získat. V dubnu 1915 někdo vymlátil šestnáct oken školy, pravděpodobně Němci. Zakládal jsem ve Vrchlabí roku 1913 také české konzumní družstvo, které pomáhalo českým podnikatelům proti německé konkurenci.

Byl jsem školním inspektorem ve Vrchlabí, ale také katolickým farářem a poslancem Říšského sněmu. Vždy jsem bojoval proti tomu, aby se na školách v monarchii začalo vyučovat česky – něco takového je v zemi, kde vládne německý národ a kultura naprosto nepředstavitelné!

Němci toho pro Hohenelbe (Vrchlabí) vykonali mnoho, vždyť bylo naším domovem a bylo to nás tu téměř 6000 oproti pěti stovkám Čechů! Protože se v 19. st. rozvíjel turismus, založili jsme Krkonošský spolek, později jsme ho nazvali Německý krkonošský spolek. Byl jsem jeho předsedou. Starali jsme se o značení turistických tras atd.

Abychom ukázali čí jsou Krkonoše, uspořádali jsme mši k oslavě 200. výročí posvěcení pramene Labe. Sám jsem mši odsloužil a nahlas vyslovil přání většiny z nás - spojení Rakouska-Uherska s Německem!

Ve Vrchlabí od druhé poloviny 19. st. najdete mnoho německých spolků, nejen náš Krkonošský:německé turnerské tělocvičné hnutí,spolek ostrostřelců,Liedertafel (hudební spolek),spolek vojenských veteránů,hasiči,školské, dělnické, finanční, církevní a další spolky - celkem jich bylo více než 80! 1903 jsme postavili Střelnici pro kulturní akce

chceš vidět fotky ze života našich spolků?

1883 jsme ve Vrchlabí založili také Riesengebirgsmuseum (Krkonošské muzeum) a městskou knihovnu (samozřejmě s německou literaturou!). Co se děje ve Vrchlabí, děje se i na mnoha místech v monarchii - tohle nacionální soupeření jistě my Němci vyhrajeme, vždyť za námi je nejen Vídeň, ale teď už i Berlín.Ať už Češi všechny ty své nápady na zrovnoprávnění a češtinu na školách a úřadech vzdají, vždyť nejen naše reakce tady, ale i velké německé protesty před Říšským parlamentem ukazují, že o něco takového monarchie nestojí.

chceš vidět fotky ze života našich spolků?

zdroj obrázků: Katalog sbírek Krkonošského muzea http://sbirky.krnap.cz/vademecum/

zdroj obrázků: Katalog sbírek Krkonošského muzea http://sbirky.krnap.cz/vademecum/

zdroj obrázků: Katalog sbírek Krkonošského muzea http://sbirky.krnap.cz/vademecum/

zdroj obrázků: Katalog sbírek Krkonošského muzea http://sbirky.krnap.cz/vademecum/

zdroj obrázků: Katalog sbírek Krkonošského muzea http://sbirky.krnap.cz/vademecum/

Vrchlabí na začátku 20. st.

Vrchlabí na konci 19. st.

zdroj obrázků: Katalog sbírek Krkonošského muzea http://sbirky.krnap.cz/vademecum/

Vrchlabí na konci 19. st.: Jak se změní centrum města a hlavní ulice?

Vrchlabí na začátku 20. st.

zdroj obrázků: Katalog sbírek Krkonošského muzea http://sbirky.krnap.cz/vademecum/

zdroj obrázků: Katalog sbírek Krkonošského muzea http://sbirky.krnap.cz/vademecum/

zdroj obrázků: Katalog sbírek Krkonošského muzea http://sbirky.krnap.cz/vademecum/

Pokud máš projité celé Vrchlabí, dokonči svůj badatelský list...