Křížem krážem historií

křížem krážem staletími

POVĚSTI A LEGENDY

JINDŘICHOHRADECKA

ážený dobrodruhu,mé jméno zní Jindřich a bude mi ctí vést tě do nitra historie našeho kouzelného města. Představ si, že jsem kouzelníkem, který otevírá dveře do tajemných chodeb a zaprášených knihoven, kde se skrývají neuvěřitelné příběhy a pohnuté události minulých věků. Jsme na začátku naší dobrodružné cesty, ale už teď se těším.Pojďme na to!

KNIHOVNA

Zpět

Jindřichův Hradec

V

Pětilistá růže

Kňour

Bílá paní

Josef II.

Podzemí

KNIHOVNA

start

Zpět

Nech mě, tvého průvodce, vést tě tímto spletitým labyrintem. Naše výprava začne LEGENDOU O RŮŽÍCH.

Před mnoha lety žil Vítek z Prčice. Byl to muž chrabrý a moudrý. Když však stáří jeho kosti pohltilo a stíny věků na něho padly, sezval svých 5 synů a pravil: „Aby v srdcích vašich nezakořenily sváry a neshody, musím spravedlivě rozdělit majetek svůj.“ A tak pro každého syna připravil jedinečný dar. Nejstarší syn obdržel zlatou růži na modrém poli, protože byl statečný a jeho srdce bylo jasné jako nebe. Druhý syn dostal růži rudou na bílém poli, aby připomínala sílu a pouto rodiny. Třetí syn získal růži bílou na rudém poli, která značila velkou něhu a lásku. Dalšího syna podaroval růží zelenou na bílém poli a nakonec poslední nemanželský syn přijal růži černou na plátně zlatém.

Pověst o pětilisté růži

Páni z Rožmberka

Páni z Hradce

Páni z Landštejna

Páni z Ústí

KNIHOVNA

Zpět

Páni z Krumlova

Kromě růží dostali bratři ještě města a hrady, kde každý začal psát svůj jedinečný příběh…

Hmmmm???Máš v paměti, která růže byla zvolena jako znamení pro Jindřichův Hradec?

KNIHOVNA

NOVA DOMUS

Zpět

Není tomu tak!!! Tato růže náležela Vítkovcům z Ústí.

KNIHOVNA

Páni z Ústí

Zpět

KNIHOVNA

Páni z Krumlova

Tvá domněnka se zcela rozchází s pravdou. Zelená růže náležela Vítkovcům z Krumlova.

Zpět

KNIHOVNA

Omlouvám se, avšak tvé úvahy bloudí po nesprávné stezce. Tento erb náležel Vítkovcům z Rožmberka.

Páni z Rožmberka

Zpět

KNIHOVNA

Pániz Landštejna

Zpět

Tvůj výrok je mylný jak kroky poutníka, který zbloudil v temném lese. Tato růže přináležela Vítkovcům z Landštejna.

VÝBORNĚ!!!Erb, nesený význačným rodem Vítkovců z Hradce, zdobí zlatá růže na modrém poli. Tvé tvrzení je plně v souladu s pravdou.

KNIHOVNA

NOVA DOMUS

Pániz Hradce

Zpět

Pověst o pětilisté růži

Ještě klikni na knihu, odlož ji do knihovny a společně zamiřme k další legendě.

Dokonale jsi zvládl první výzvu s výtečným výsledkem.

KNIHOVNA

Zpět

Pověst O pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Pětilistá růže

Kňour

Bílá paní

Josef II.

Podzemí

KNIHOVNA

start

Zpět

A nyní ti představímdámu, jejíž půvab je zahalen tajemstvím.

Na zámku v Jindřichově Hradci žije již několik staletí dobrý duch Bílé paní. Její stíny naleznete také v Třeboni, Českém Krumlově a v Telči, přičemž podobné pověsti jsou rozšířeny po celé Evropě.

Pověst o bílé paní

Pověst o pětilisté růži

V jindřichohradeckém zámku prý dlela též Černá paní. Ta však strojila rodu pánů z Hradce všeliké úklady.

KNIHOVNA

Je obvykle zobrazována jako tajuplná dáma v bílých šatech a s vysokým bílým kloboukem. Má velký svazek klíčů u pasu, který chřestí, když není spokojená. Rukavice, které nosí, mají různé barvy a věští budoucnost. Černé znamenají smrt či onemocnění, červené požár a bílé dobrou zprávu. Traduje se, že za svého života byla velice oblíbená. Dbala o to, aby měli poddaní dostatek jídla a dobře se jim pracovalo. Vždy na Zelený čtvrtek uspořádala hostinu pro chudý a prostý lid, na kterou osobně navařila sladkou kaši. Rozdávala se též hustá polévka z piva, dva druhy ryb a chléb.

Zpět

Bílá paní se ocitla v nelehké situaci. Ztratila své věštecké rukavičky, bez kterých nemůže odhalit tajemství narození dítěte. Přidáš se k hledání, čestný příznivče?

KNIHOVNA

Pověst o pětilisté růži

NOVA DOMUS

Zpět

Černé věští smrt

Červené věští oheň

Zelené nenosí

Žluté nenosí

Pověst o pětilisté růži

S obdivem ti oznamuji, že jsi zvládl i druhou legendu. Proveď další nezbytný krok – uchop knihu a vlož ji do své pamětní knihovny.

Sláva nebesům! Ověnčen buď tvůj čin! Byly nalezeny bílé rukavičky, jež zvěstují radostné očekávání nového života.

Pověst o bílé paní

Pověst o bílé paní

KNIHOVNA

Zpět

Pověst o pětilisté růži

Pětilistá růže

Kňour

Bílá paní

Josef II.

Podzemí

Pověst o bílé paní

Zpět

KNIHOVNA

start

Poznej se s měšťanem Hanušem Knauerem.

V dávných časech žil v Jindřichově Hradci bohatý měšťan Hanuš Knauer, jenž byl v lidovém podání známý pod přezdívkou Kňour. Jednoho jitřního dne, během ranní mše, uvízl v hlubokém spánku přímo v kostele. Ve snu se mu pak ukázal anděl oděný v bílém rouše, nesoucí liliový stvol a ohnivý meč. Ukazoval na kalich před oltářem. Hanuš byl přesvědčen, že zjevení má nějaký význam, a proto se rozhodl zapojit do husitských válek. Před odchodem věnoval radnici truhlu plnou peněz. Chtěl, aby za zlato radní nechali ulít největší zvon, který kdy Jindřichův Hradec viděl. Měl ale dvě podmínky: obrovský zvon bude ulitý až po deseti letech a bude se jmenovat po něm.

Pověst o zvonu jménem kňour

Pověst o pětilisté růži

KNIHOVNA

Roky ubíhaly a městští se nového zvonu opravdu dočkali. Když nový zvon poprvé zvonil, sešli se lidé z celého okolí. Dorazili i slepci a na smrt nemocní lidé. Doufali, že je zvuk zvonu vyléčí. Jedním z nich byl prý i pomatený stařec, který se při zjištění, že zvoní neznámému Kňourovi, zhroutil a zemřel. Až starý purkmistr poznal, že to byl Hanuš Knauer, který se do města nakonec vrátil.

Také osud zvonu byl nešťastný. Při ničivém požáru, který v roce 1801 zachvátil naše město, se zvon v rozpálené věži roztekl.

Pověst o bílé paní

Zpět

KNIHOVNA

Knauer spatřil v kostele ještě něco. Chybějící artefakt nalezneš v jedné z truhlic.

Pověst o pětilisté růži

Pověst o bílé paní

Zpět

KNIHOVNA

Pověst o pětilisté růži

Pověst o bílé paní

Zpět

Správně!!! V ten okamžik, kdy zbožný měšťan Knauer spočinul uprostřed chrámového ticha, mu byl zjeven ještě husitský kalich, symbol husitských válek v 15. století. Tento pohár reprezentoval touhu prostého lidu po jednodušších církevních obřadech a svobodě vyznání.

KNIHOVNA

Pověst o pětilisté růži

Pověst o bílé paní

Zpět

Správně!!! V ten okamžik, kdy zbožný měšťan Knauer spočinul uprostřed chrámového ticha, mu byl zjeven ještě husitský kalich, symbol husitských válek v 15. století. Tento pohár reprezentoval touhu prostého lidu po jednodušších církevních obřadech a svobodě vyznání.

Prokázal jsi velkou zdatnost a zasloužíš si nejvyšší uznání, neboť jsi úspěšně dokončil třetí příběh.

Pověst o pětilisté růži

KNIHOVNA

Pověst o bílé paní

Nově nabytou knihu odlož do své knihovny a vykročme směrem k další legendě.

Pověst o zvonu jménem kňour

Zpět

Pověst o zvonu jménem kňour

Pověst o pětilisté růži

Pětilistá růže

Kňour

Bílá paní

Josef II.

Podzemí

Pověst o bílé paní

Pověst o zvonu jménem kňour

Zpět

KNIHOVNA

start

Prozkoumej zákoutítajemného podzemí.

Mezi lidem Jindřichova Hradce se šířila legenda, že od sv. Jakuba vede tajná chodba k městu. V 18. století se do jakubské chodby vydal odvážný soukeník. Po krátké chůzi uslyšel šumění vody a pak před sebou spatřil intenzivní světlo. Myslel si, že doputoval do majestátního hradu, avšak skutečnost byla ještě více ohromující. Ve sklepení, které se náhle rozprostřelo před jeho očima, zářily drahokamy, třpytilo se zlato, stříbro a měděné mince jako poklady z pohádky. Jeho srdce zaplesalo nad tímto nečekaným bohatstvím, ale radostný okamžik byl náhle narušen přízrakem, který před ním stanul. Strašlivá obluda, zhmotněná v podobě černého psiska s ohnivýma

Pověst o hradeckém podzemí

Pověst o pětilisté růži

KNIHOVNA

Pověst o bílé paní

Pověst o zvonu jménem kňour

Zpět

očima, vyceněnými tesáky a zkrvavenými dásněmi, mu vzala dech. S divoce bušícím srdcem překotně utekl, zanechávaje za sebou tu podivuhodnou a tajemnou scénu. I přes děsivý zážitek se rozhodl podniknout ještě jednu výpravu s přáteli, aby znovu objevili tajemství sklepení. Avšak když znovu vstoupili do chodby, narazili na sesutou klenbu, která jim zabránila v dalším průzkumu. A tak vzácné poklady zůstaly skryté v temných hlubinách jakubské chodby, nedotknuté zubem času.

KNIHOVNA

Pověst o pětilisté růži

Zpět

Pověst o bílé paní

S velkým strachem v srdci volám: P O M Ó Ó Ó Ó Ó Ó C!!! Jak se mohu vymanit z tohoto podzemního labyrintu a znovu spatřit světlo sluneční?

Pověst o zvonu jménem kňour

KNIHOVNA

Pověst o pětilisté růži

Zpět

Pověst o bílé paní

Co skrývají tyto dveře?

Pověst o zvonu jménem kňour

KNIHOVNA

Pověst o pětilisté růži

Zpět

Pověst o bílé paní

Kam asi vedou tyto dveře?

Pověst o zvonu jménem kňour

Bez otálení se vracím.

KNIHOVNA

Pověst o pětilisté růži

Zpět

Pověst o bílé paní

Zlověstná stvoření, prosím, nechte mou nebohou duši odpočívat v klidu.

Pověst o zvonu jménem kňour

KNIHOVNA

Pověst o pětilisté růži

Zpět

Pověst o bílé paní

Kam se uchýliti mám? Kde najít útočiště před temnými silami?

Pověst o zvonu jménem kňour

Zavřeno

Zamčeno

Nepůjde to

Zkoušej dál

Tudy ne

KNIHOVNA

Pověst o pětilisté růži

Zpět

Pověst o bílé paní

Jsem téměř venku,ale potřebuji ještě nalézt klíč.

Pověst o zvonu jménem kňour

Kostel sv. Jakuba

východ

To není ten správný klič

KNIHOVNA

Pověst o pětilisté růži

Zpět

Pověst o bílé paní

Pověst o hradeckém podzemí

Pověst o zvonu jménem kňour

Zbývá mi ještě zvednout knihua jsem vysvobozen.

Pověst o pětilisté růži

U čtvrté legendy jsme čelili několika výzvám, ale nakonec jsme to zvládli. Přidej další knihu do své literární sbírky.

Pověst o bílé paní

KNIHOVNA

Zpět

Pověst o hradeckém podzemí

Pověst o zvonu jménem kňour

Pověst o hradeckém podzemí

Pětilistá růže

Pověst o pětilisté růži

Kňour

Bílá paní

Josef II.

Podzemí

Pověst o bílé paní

Pověst o hradeckém podzemí

Pověst o zvonu jménem kňour

Zpět

KNIHOVNA

start

Čeká nás setkání s císařem.

Když císař Josef II. dorazil od Políkna k Lišnému dvoru, opustil svůj vznešený průvod dvořanů a v prostém šatu pěšky pokračoval k nežáreckému předměstí. Zastavil se u domu punčocháře Lukše a požádal jeho ženu o vodu. Ta mu odvětila, že nemá čas, protože čekají císaře. Nakonec mu však přinesla krajáček mléka a odešla na náměstí vítat vzácnou návštěvu. Poté se utajený panovník dal do řeči se starým Lukšem, který právě kolébal svého malého chlapečka a pletl teplé punčochy. Vyptával se na místní poměry a drahotu. Během jejich hlasitého hovoru se dítě probudilo. Tajemný host se přiblížil ke kolébce a nepozorovaně

Pověst o návštěvě Josefa II.

Pověst o pětilisté růži

KNIHOVNA

do ní schoval dukát. Pak na stůl napsal: "Císař Josef" a položil na tato slova druhou minci. Vše přikryl prázdným krajáčem a odešel. Lukšova manželka, která se vrátila domů, vzrušeně vyprávěla, že na náměstí zahlédla císaře. Jak se ale podivila, když našla oba dukáty a císařovo jméno napsané jeho vlastní rukou!

Císař Josef II. přijel pravděpodobnědo Jindřichova Hradce v roce 1765.

Pověst o bílé paní

Pověst o hradeckém podzemí

Pověst o zvonu jménem kňour

Zpět

KNIHOVNA

Pověst o pětilisté růži

Pověst o bílé paní

Pověst o hradeckém podzemí

Pověst o zvonu jménem kňour

Zpět

Jeden z pánů se mohl s císařem setkat.Ale který to byl?

KNIHOVNA

Zpět

Pověst o pětilisté růži

Pověst o návštěvě Josefa II.

Pověst o bílé paní

Hrabě Černíne!!!Rád Vás poznávám. Mám tady knihu, která Vás bude určitě zajímat.

Pověst o zvonu jménem kňour

Pověst o hradeckém podzemí

Správně!!!Prokop Vojtěch Černín se s panovníkem Josefem II. setkat mohl, neboť se narodil v r. 1726 a až do své smrti v r. 1777 sídlil na jindřichohradeckém panství.

Nóóó!!! Ono se vlastně šušká, že byl milovníkem lovu a k této kratochvíli nechal v letech 1748 – 1753 přestavět zámeček Jemčina na nedalekém Třeboňsku. Tomuto místu pak často dával přednost před hradeckým sídlem.

Pověst o pětilisté růži

Společně jsme došli téměř do cíle!!!!!Ještě zařaď poslední knihu do své knihovny a pak otoč stránku.

Pověst o návštěvě Josefa II.

Pověst o bílé paní

KNIHOVNA

Pověst o hradeckém podzemí

Pověst o zvonu jménem kňour

Zpět

Pověst o návštěvě Josefa II.

KNIHOVNA

Pověst o pětilisté růži

Budiž ti tento diplom udělen jako záslužný odznak, neboť si jej svým úsilím a obratností vydobyl. Věnuj pozornost jeho obsahu, nese důležitou zprávu o tvých statečných činech a vynikající dovednosti.

Pověst o návštěvě Josefa II.

Pověst o bílé paní

Pověst o hradeckém podzemí

Pověst o zvonu jménem kňour

Zpět

Kronikusrenomovaný

S hrdostí ti udělujemeTITUL

S úsměvem a nezlomným elánem jsi prokázal/a značnouznalost v oboru historie městaJINDŘICHOVA HRADCE.

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Před mnoha lety žil Vítek z Prčice. Byl to muž chrabrý a moudrý. Když však stáří jeho kosti pohltilo a stíny věků na něho padly, sezval svých pět synů a pravil: „Aby v srdcích vašich nezakořenily zhoubné sváry, musím spravedlivě rozdělit majetek svůj.“ A tak pro každého syna připravil jedinečný dar. Nejstarší syn obdržel zlatou růži na modrém poli, protože byl statečný a jeho srdce bylo jasné jako nebe. Druhý syn dostal růži rudou na bílém poli, aby připomínala sílu a pouto rodiny. Třetí syn získal růži bílou na rudém poli, která značila něhu a lásku. Dalšího syna podaroval růží zelenou na bílém poli a nakonec poslední nemanželský syn přijal růži černou na plátně zlatém. Kromě růží dostali bratři ještě města a hrady, kde každý začal psát svůj jedinečný příběh…

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Před mnoha lety žil Vítek z Prčice. Byl to muž chrabrý a moudrý. Když však stáří jeho kosti pohltilo a stíny věků na něho padly, sezval svých pět synů a pravil: „Aby v srdcích vašich nezakořenily zhoubné sváry, musím spravedlivě rozdělit majetek svůj.“ A tak pro každého syna připravil jedinečný dar. Nejstarší syn obdržel zlatou růži na modrém poli, protože byl statečný a jeho srdce bylo jasné jako nebe. Druhý syn dostal růži rudou na bílém poli, aby připomínala sílu a pouto rodiny. Třetí syn získal růži bílou na rudém poli, která značila něhu a lásku. Dalšího syna podaroval růží zelenou na bílém poli a nakonec poslední nemanželský syn přijal růži černou na plátně zlatém. Kromě růží dostali bratři ještě města a hrady, kde každý začal psát svůj jedinečný příběh…

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Před mnoha lety žil Vítek z Prčice. Byl to muž chrabrý a moudrý. Když však stáří jeho kosti pohltilo a stíny věků na něho padly, sezval svých pět synů a pravil: „Aby v srdcích vašich nezakořenily zhoubné sváry, musím spravedlivě rozdělit majetek svůj.“ A tak pro každého syna připravil jedinečný dar. Nejstarší syn obdržel zlatou růži na modrém poli, protože byl statečný a jeho srdce bylo jasné jako nebe. Druhý syn dostal růži rudou na bílém poli, aby připomínala sílu a pouto rodiny. Třetí syn získal růži bílou na rudém poli, která značila něhu a lásku. Dalšího syna podaroval růží zelenou na bílém poli a nakonec poslední nemanželský syn přijal růži černou na plátně zlatém. Kromě růží dostali bratři ještě města a hrady, kde každý začal psát svůj jedinečný příběh…

Pověst o bílé paní

Na zámku v Jindřichově Hradci žije již několik staletí dobrý duch Bílé paní. Zjevuje se také v Třeboni, v Českém Krumlově a v Telči. Podobné legendy jsou rozšířeny po celé Evropě. Je obvykle zobrazována jako tajuplná dáma v bílých šatech a s vysokým bílým kloboukem. Má velký svazek klíčů u pasu, který chřestí, když není spokojená. Rukavice, které nosí, mají různé barvy a věští budoucnost. Černé znamenají smrt či onemocnění, červené požár a bílé dobrou zprávu. Traduje se, že za svého života byla velice oblíbená. Dbala o to, aby měli poddaní dostatek jídla a dobře se jim pracovalo. Vždy na Zelený čtvrtek uspořádala hostinu pro chudé, na kterou osobně navařila sladkou kaši. Rozdávala se též hustá polévka z piva, dva druhy ryb a chléb.

Pověst o návštěvě Josefa II.

Když císař Josef II. dorazil od Políkna k Lišnému dvoru, opustil svůj vznešený průvod dvořanů a v prostém šatu pěšky pokračoval k nežáreckému předměstí. Zastavil se u domu punčocháře Lukše a požádal jeho mladou ženu o vodu. Ta mu odvětila, že nemá čas, protože čekají císaře. Nakonec mu však přinesla krajáček mléka a odešla na náměstí vítat vzácnou návštěvu. Poté se utajený panovník dal do řeči se starým Lukšem, který právě kolébal svého malého chlapečka a pletl teplé punčochy. Vyptával se na místní poměry a drahotu. Během jejich hlasitého hovoru se dítě probudilo. Tajemný host se přiblížil ke kolébce a nepozorovaně do ní schoval dukát. Pak na stůl napsal: "Císař Josef" a položil na tato slova druhou minci. Vše přikryl prázdným krajáčem a odešel. Lukšova manželka, která se vrátila domů, vzrušeně vyprávěla, že na náměstí zahlédla císaře. Jak se podivila, když našla oba dukáty a císařovo jméno napsané jeho vlastní rukou!

Pověst o zvonu jménem kňour

V dávných časech žil v Jindřichově Hradci bohatý měšťan Hanuš Knauer, jenž byl v lidovém podání známý pod přezdívkou Kňour. Jednoho jitřního dne, během ranní mše, uvízl v hlubokém spánku přímo v kostele. Ve snu se mu pak ukázal anděl oděný v bílém rouše, nesoucí liliový stvol a ohnivý meč. Ukazoval na kalich před oltářem. Hanuš byl přesvědčen, že zjevení má nějaký význam, a proto se rozhodl zapojit do husitských válek. Před odchodem věnoval radnici truhlu plnou peněz. Chtěl, aby za zlato radní nechali ulít největší zvon, který kdy Jindřichův Hradec viděl. Měl ale dvě podmínky: obrovský zvon bude ulitý až po deseti letech a bude se jmenovat po něm. Roky ubíhaly a městští se nového zvonu opravdu dočkali. Když nový zvon poprvé zvonil, sešli se lidé z celého okolí. Dorazili i slepci a na smrt nemocní lidé. Doufali, že je zvuk zvonu vyléčí. Jedním z nich byl prý i pomatený stařec, který se při zjištění, že zvoní neznámému Kňourovi, zhroutil a zemřel. Až starý purkmistr poznal, že to byl Hanuš Knauer, který se do města nakonec vrátil.

Pověst o zvonu jménem kňour

V dávných časech žil v Jindřichově Hradci bohatý měšťan Hanuš Knauer, jenž byl v lidovém podání známý pod přezdívkou Kňour. Jednoho jitřního dne, během ranní mše, uvízl v hlubokém spánku přímo v kostele. Ve snu se mu pak ukázal anděl oděný v bílém rouše, nesoucí liliový stvol a ohnivý meč. Ukazoval na kalich před oltářem. Hanuš byl přesvědčen, že zjevení má nějaký význam, a proto se rozhodl zapojit do husitských válek. Před odchodem věnoval radnici truhlu plnou peněz. Chtěl, aby za zlato radní nechali ulít největší zvon, který kdy Jindřichův Hradec viděl. Měl ale dvě podmínky: obrovský zvon bude ulitý až po deseti letech a bude se jmenovat po něm. Roky ubíhaly a městští se nového zvonu opravdu dočkali. Když nový zvon poprvé zvonil, sešli se lidé z celého okolí. Dorazili i slepci a na smrt nemocní lidé. Doufali, že je zvuk zvonu vyléčí. Jedním z nich byl prý i pomatený stařec, který se při zjištění, že zvoní neznámému Kňourovi, zhroutil a zemřel. Až starý purkmistr poznal, že to byl Hanuš Knauer, který se do města nakonec vrátil.

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Před mnoha lety žil Vítek z Prčice. Byl to muž chrabrý a moudrý. Když však stáří jeho kosti pohltilo a stíny věků na něho padly, sezval svých pět synů a pravil: „Aby v srdcích vašich nezakořenily zhoubné sváry, musím spravedlivě rozdělit majetek svůj.“ A tak pro každého syna připravil jedinečný dar. Nejstarší syn obdržel zlatou růži na modrém poli, protože byl statečný a jeho srdce bylo jasné jako nebe. Druhý syn dostal růži rudou na bílém poli, aby připomínala sílu a pouto rodiny. Třetí syn získal růži bílou na rudém poli, která značila něhu a lásku. Dalšího syna podaroval růží zelenou na bílém poli a nakonec poslední nemanželský syn přijal růži černou na plátně zlatém. Kromě růží dostali bratři ještě města a hrady, kde každý začal psát svůj jedinečný příběh…

Pověst o zvonu jménem kňour

V dávných časech žil v Jindřichově Hradci bohatý měšťan Hanuš Knauer, jenž byl v lidovém podání známý pod přezdívkou Kňour. Jednoho jitřního dne, během ranní mše, uvízl v hlubokém spánku přímo v kostele. Ve snu se mu pak ukázal anděl oděný v bílém rouše, nesoucí liliový stvol a ohnivý meč. Ukazoval na kalich před oltářem. Hanuš byl přesvědčen, že zjevení má nějaký význam, a proto se rozhodl zapojit do husitských válek. Před odchodem věnoval radnici truhlu plnou peněz. Chtěl, aby za zlato radní nechali ulít největší zvon, který kdy Jindřichův Hradec viděl. Měl ale dvě podmínky: obrovský zvon bude ulitý až po deseti letech a bude se jmenovat po něm. Roky ubíhaly a městští se nového zvonu opravdu dočkali. Když nový zvon poprvé zvonil, sešli se lidé z celého okolí. Dorazili i slepci a na smrt nemocní lidé. Doufali, že je zvuk zvonu vyléčí. Jedním z nich byl prý i pomatený stařec, který se při zjištění, že zvoní neznámému Kňourovi, zhroutil a zemřel. Až starý purkmistr poznal, že to byl Hanuš Knauer, který se do města nakonec vrátil.

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Před mnoha lety žil Vítek z Prčice. Byl to muž chrabrý a moudrý. Když však stáří jeho kosti pohltilo a stíny věků na něho padly, sezval svých pět synů a pravil: „Aby v srdcích vašich nezakořenily zhoubné sváry, musím spravedlivě rozdělit majetek svůj.“ A tak pro každého syna připravil jedinečný dar. Nejstarší syn obdržel zlatou růži na modrém poli, protože byl statečný a jeho srdce bylo jasné jako nebe. Druhý syn dostal růži rudou na bílém poli, aby připomínala sílu a pouto rodiny. Třetí syn získal růži bílou na rudém poli, která značila něhu a lásku. Dalšího syna podaroval růží zelenou na bílém poli a nakonec poslední nemanželský syn přijal růži černou na plátně zlatém. Kromě růží dostali bratři ještě města a hrady, kde každý začal psát svůj jedinečný příběh…

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Před mnoha lety žil Vítek z Prčice. Byl to muž chrabrý a moudrý. Když však stáří jeho kosti pohltilo a stíny věků na něho padly, sezval svých pět synů a pravil: „Aby v srdcích vašich nezakořenily zhoubné sváry, musím spravedlivě rozdělit majetek svůj.“ A tak pro každého syna připravil jedinečný dar. Nejstarší syn obdržel zlatou růži na modrém poli, protože byl statečný a jeho srdce bylo jasné jako nebe. Druhý syn dostal růži rudou na bílém poli, aby připomínala sílu a pouto rodiny. Třetí syn získal růži bílou na rudém poli, která značila něhu a lásku. Dalšího syna podaroval růží zelenou na bílém poli a nakonec poslední nemanželský syn přijal růži černou na plátně zlatém. Kromě růží dostali bratři ještě města a hrady, kde každý začal psát svůj jedinečný příběh…

Pověst o bílé paní

Na zámku v Jindřichově Hradci žije již několik staletí dobrý duch Bílé paní. Zjevuje se také v Třeboni, v Českém Krumlově a v Telči. Podobné legendy jsou rozšířeny po celé Evropě. Je obvykle zobrazována jako tajuplná dáma v bílých šatech a s vysokým bílým kloboukem. Má velký svazek klíčů u pasu, který chřestí, když není spokojená. Rukavice, které nosí, mají různé barvy a věští budoucnost. Černé znamenají smrt či onemocnění, červené požár a bílé dobrou zprávu. Traduje se, že za svého života byla velice oblíbená. Dbala o to, aby měli poddaní dostatek jídla a dobře se jim pracovalo. Vždy na Zelený čtvrtek uspořádala hostinu pro chudé, na kterou osobně navařila sladkou kaši. Rozdávala se též hustá polévka z piva, dva druhy ryb a chléb.

Pověst o zvonu jménem kňour

V dávných časech žil v Jindřichově Hradci bohatý měšťan Hanuš Knauer, jenž byl v lidovém podání známý pod přezdívkou Kňour. Jednoho jitřního dne, během ranní mše, uvízl v hlubokém spánku přímo v kostele. Ve snu se mu pak ukázal anděl oděný v bílém rouše, nesoucí liliový stvol a ohnivý meč. Ukazoval na kalich před oltářem. Hanuš byl přesvědčen, že zjevení má nějaký význam, a proto se rozhodl zapojit do husitských válek. Před odchodem věnoval radnici truhlu plnou peněz. Chtěl, aby za zlato radní nechali ulít největší zvon, který kdy Jindřichův Hradec viděl. Měl ale dvě podmínky: obrovský zvon bude ulitý až po deseti letech a bude se jmenovat po něm. Roky ubíhaly a městští se nového zvonu opravdu dočkali. Když nový zvon poprvé zvonil, sešli se lidé z celého okolí. Dorazili i slepci a na smrt nemocní lidé. Doufali, že je zvuk zvonu vyléčí. Jedním z nich byl prý i pomatený stařec, který se při zjištění, že zvoní neznámému Kňourovi, zhroutil a zemřel. Až starý purkmistr poznal, že to byl Hanuš Knauer, který se do města nakonec vrátil.

Víte, že… v letech 1831 – 1835 pobýval Bedřich Smetana v Jindřichově Hradci? Stal se mu zde úraz, který pravděpodobně zapříčinil jeho pozdější hluchotu. Incident se stal, když před ním explodovala láhev se střelným prachem, střepy mu nepěkně poranily pravou tvář.

Císaře potkat nemohl, narodil se až v r. 1824.

Hudební skladatelBEDŘICH SMETANA

Pověst o zvonu jménem kňour

V dávných časech žil v Jindřichově Hradci bohatý měšťan Hanuš Knauer, jenž byl v lidovém podání známý pod přezdívkou Kňour. Jednoho jitřního dne, během ranní mše, uvízl v hlubokém spánku přímo v kostele. Ve snu se mu pak ukázal anděl oděný v bílém rouše, nesoucí liliový stvol a ohnivý meč. Ukazoval na kalich před oltářem. Hanuš byl přesvědčen, že zjevení má nějaký význam, a proto se rozhodl zapojit do husitských válek. Před odchodem věnoval radnici truhlu plnou peněz. Chtěl, aby za zlato radní nechali ulít největší zvon, který kdy Jindřichův Hradec viděl. Měl ale dvě podmínky: obrovský zvon bude ulitý až po deseti letech a bude se jmenovat po něm. Roky ubíhaly a městští se nového zvonu opravdu dočkali. Když nový zvon poprvé zvonil, sešli se lidé z celého okolí. Dorazili i slepci a na smrt nemocní lidé. Doufali, že je zvuk zvonu vyléčí. Jedním z nich byl prý i pomatený stařec, který se při zjištění, že zvoní neznámému Kňourovi, zhroutil a zemřel. Až starý purkmistr poznal, že to byl Hanuš Knauer, který se do města nakonec vrátil.

Pověst o bílé paní

Na zámku v Jindřichově Hradci žije již několik staletí dobrý duch Bílé paní. Zjevuje se také v Třeboni, v Českém Krumlově a v Telči. Podobné legendy jsou rozšířeny po celé Evropě. Je obvykle zobrazována jako tajuplná dáma v bílých šatech a s vysokým bílým kloboukem. Má velký svazek klíčů u pasu, který chřestí, když není spokojená. Rukavice, které nosí, mají různé barvy a věští budoucnost. Černé znamenají smrt či onemocnění, červené požár a bílé dobrou zprávu. Traduje se, že za svého života byla velice oblíbená. Dbala o to, aby měli poddaní dostatek jídla a dobře se jim pracovalo. Vždy na Zelený čtvrtek uspořádala hostinu pro chudé, na kterou osobně navařila sladkou kaši. Rozdávala se též hustá polévka z piva, dva druhy ryb a chléb.

POVĚST O HRADECKÉM PODZEMÍ

Mezi lidem Jindřichova Hradce se šířila legenda, že od sv. Jakuba vede tajná chodba k městu. V 18. století se do jakubské chodby vydal odvážný soukeník. Po krátké chůzi uslyšel šumění vody a pak před sebou spatřil světlo. Myslel si, že doputoval do majestátního hradu, avšak skutečnost byla ještě více ohromující. Ve sklepení, které se náhle rozprostřelo před jeho očima, zářily drahokamy, třpytilo se zlato, stříbro a měděné mince jako poklady z pohádky. Jeho srdce zaplesalo nad tímto nečekaným bohatstvím, ale radostný okamžik byl náhle narušen přízrakem, který před ním stanul. Strašlivá obluda, zhmotněná v podobě černého psiska s ohnivýma očima, vyceněnými tesáky a zkrvavenými dásněmi, mu vzala dech. S divoce bušícím srdcem utekl, zanechávaje za sebou tu podivuhodnou a tajemnou scénu. I přes děsivý zážitek se rozhodl podniknout ještě jednu výpravu s přáteli, aby znovu objevili tajemství sklepení. Avšak když znovu vstoupili do chodby, narazili na sesutou klenbu, která jim zabránila v dalším průzkumu. A tak vzácné poklady zůstaly skryté v temných hlubinách jakubské chodby, nedotknuté zubem času.

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Před mnoha lety žil Vítek z Prčice. Byl to muž chrabrý a moudrý. Když však stáří jeho kosti pohltilo a stíny věků na něho padly, sezval svých pět synů a pravil: „Aby v srdcích vašich nezakořenily zhoubné sváry, musím spravedlivě rozdělit majetek svůj.“ A tak pro každého syna připravil jedinečný dar. Nejstarší syn obdržel zlatou růži na modrém poli, protože byl statečný a jeho srdce bylo jasné jako nebe. Druhý syn dostal růži rudou na bílém poli, aby připomínala sílu a pouto rodiny. Třetí syn získal růži bílou na rudém poli, která značila něhu a lásku. Dalšího syna podaroval růží zelenou na bílém poli a nakonec poslední nemanželský syn přijal růži černou na plátně zlatém. Kromě růží dostali bratři ještě města a hrady, kde každý začal psát svůj jedinečný příběh…

Pověst o bílé paní

Na zámku v Jindřichově Hradci žije již několik staletí dobrý duch Bílé paní. Zjevuje se také v Třeboni, v Českém Krumlově a v Telči. Podobné legendy jsou rozšířeny po celé Evropě. Je obvykle zobrazována jako tajuplná dáma v bílých šatech a s vysokým bílým kloboukem. Má velký svazek klíčů u pasu, který chřestí, když není spokojená. Rukavice, které nosí, mají různé barvy a věští budoucnost. Černé znamenají smrt či onemocnění, červené požár a bílé dobrou zprávu. Traduje se, že za svého života byla velice oblíbená. Dbala o to, aby měli poddaní dostatek jídla a dobře se jim pracovalo. Vždy na Zelený čtvrtek uspořádala hostinu pro chudé, na kterou osobně navařila sladkou kaši. Rozdávala se též hustá polévka z piva, dva druhy ryb a chléb.

POVĚST O HRADECKÉM PODZEMÍ

Mezi lidem Jindřichova Hradce se šířila legenda, že od sv. Jakuba vede tajná chodba k městu. V 18. století se do jakubské chodby vydal odvážný soukeník. Po krátké chůzi uslyšel šumění vody a pak před sebou spatřil světlo. Myslel si, že doputoval do majestátního hradu, avšak skutečnost byla ještě více ohromující. Ve sklepení, které se náhle rozprostřelo před jeho očima, zářily drahokamy, třpytilo se zlato, stříbro a měděné mince jako poklady z pohádky. Jeho srdce zaplesalo nad tímto nečekaným bohatstvím, ale radostný okamžik byl náhle narušen přízrakem, který před ním stanul. Strašlivá obluda, zhmotněná v podobě černého psiska s ohnivýma očima, vyceněnými tesáky a zkrvavenými dásněmi, mu vzala dech. S divoce bušícím srdcem utekl, zanechávaje za sebou tu podivuhodnou a tajemnou scénu. I přes děsivý zážitek se rozhodl podniknout ještě jednu výpravu s přáteli, aby znovu objevili tajemství sklepení. Avšak když znovu vstoupili do chodby, narazili na sesutou klenbu, která jim zabránila v dalším průzkumu. A tak vzácné poklady zůstaly skryté v temných hlubinách jakubské chodby, nedotknuté zubem času.

Pověst o bílé paní

Na zámku v Jindřichově Hradci žije již několik staletí dobrý duch Bílé paní. Zjevuje se také v Třeboni, v Českém Krumlově a v Telči. Podobné legendy jsou rozšířeny po celé Evropě. Je obvykle zobrazována jako tajuplná dáma v bílých šatech a s vysokým bílým kloboukem. Má velký svazek klíčů u pasu, který chřestí, když není spokojená. Rukavice, které nosí, mají různé barvy a věští budoucnost. Černé znamenají smrt či onemocnění, červené požár a bílé dobrou zprávu. Traduje se, že za svého života byla velice oblíbená. Dbala o to, aby měli poddaní dostatek jídla a dobře se jim pracovalo. Vždy na Zelený čtvrtek uspořádala hostinu pro chudé, na kterou osobně navařila sladkou kaši. Rozdávala se též hustá polévka z piva, dva druhy ryb a chléb.

POVĚST O HRADECKÉM PODZEMÍ

Mezi lidem Jindřichova Hradce se šířila legenda, že od sv. Jakuba vede tajná chodba k městu. V 18. století se do jakubské chodby vydal odvážný soukeník. Po krátké chůzi uslyšel šumění vody a pak před sebou spatřil světlo. Myslel si, že doputoval do majestátního hradu, avšak skutečnost byla ještě více ohromující. Ve sklepení, které se náhle rozprostřelo před jeho očima, zářily drahokamy, třpytilo se zlato, stříbro a měděné mince jako poklady z pohádky. Jeho srdce zaplesalo nad tímto nečekaným bohatstvím, ale radostný okamžik byl náhle narušen přízrakem, který před ním stanul. Strašlivá obluda, zhmotněná v podobě černého psiska s ohnivýma očima, vyceněnými tesáky a zkrvavenými dásněmi, mu vzala dech. S divoce bušícím srdcem utekl, zanechávaje za sebou tu podivuhodnou a tajemnou scénu. I přes děsivý zážitek se rozhodl podniknout ještě jednu výpravu s přáteli, aby znovu objevili tajemství sklepení. Avšak když znovu vstoupili do chodby, narazili na sesutou klenbu, která jim zabránila v dalším průzkumu. A tak vzácné poklady zůstaly skryté v temných hlubinách jakubské chodby, nedotknuté zubem času.

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Před mnoha lety žil Vítek z Prčice. Byl to muž chrabrý a moudrý. Když však stáří jeho kosti pohltilo a stíny věků na něho padly, sezval svých pět synů a pravil: „Aby v srdcích vašich nezakořenily zhoubné sváry, musím spravedlivě rozdělit majetek svůj.“ A tak pro každého syna připravil jedinečný dar. Nejstarší syn obdržel zlatou růži na modrém poli, protože byl statečný a jeho srdce bylo jasné jako nebe. Druhý syn dostal růži rudou na bílém poli, aby připomínala sílu a pouto rodiny. Třetí syn získal růži bílou na rudém poli, která značila něhu a lásku. Dalšího syna podaroval růží zelenou na bílém poli a nakonec poslední nemanželský syn přijal růži černou na plátně zlatém. Kromě růží dostali bratři ještě města a hrady, kde každý začal psát svůj jedinečný příběh…

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Před mnoha lety žil Vítek z Prčice. Byl to muž chrabrý a moudrý. Když však stáří jeho kosti pohltilo a stíny věků na něho padly, sezval svých pět synů a pravil: „Aby v srdcích vašich nezakořenily zhoubné sváry, musím spravedlivě rozdělit majetek svůj.“ A tak pro každého syna připravil jedinečný dar. Nejstarší syn obdržel zlatou růži na modrém poli, protože byl statečný a jeho srdce bylo jasné jako nebe. Druhý syn dostal růži rudou na bílém poli, aby připomínala sílu a pouto rodiny. Třetí syn získal růži bílou na rudém poli, která značila něhu a lásku. Dalšího syna podaroval růží zelenou na bílém poli a nakonec poslední nemanželský syn přijal růži černou na plátně zlatém. Kromě růží dostali bratři ještě města a hrady, kde každý začal psát svůj jedinečný příběh…

POVĚST O HRADECKÉM PODZEMÍ

Mezi lidem Jindřichova Hradce se šířila legenda, že od sv. Jakuba vede tajná chodba k městu. V 18. století se do jakubské chodby vydal odvážný soukeník. Po krátké chůzi uslyšel šumění vody a pak před sebou spatřil světlo. Myslel si, že doputoval do majestátního hradu, avšak skutečnost byla ještě více ohromující. Ve sklepení, které se náhle rozprostřelo před jeho očima, zářily drahokamy, třpytilo se zlato, stříbro a měděné mince jako poklady z pohádky. Jeho srdce zaplesalo nad tímto nečekaným bohatstvím, ale radostný okamžik byl náhle narušen přízrakem, který před ním stanul. Strašlivá obluda, zhmotněná v podobě černého psiska s ohnivýma očima, vyceněnými tesáky a zkrvavenými dásněmi, mu vzala dech. S divoce bušícím srdcem utekl, zanechávaje za sebou tu podivuhodnou a tajemnou scénu. I přes děsivý zážitek se rozhodl podniknout ještě jednu výpravu s přáteli, aby znovu objevili tajemství sklepení. Avšak když znovu vstoupili do chodby, narazili na sesutou klenbu, která jim zabránila v dalším průzkumu. A tak vzácné poklady zůstaly skryté v temných hlubinách jakubské chodby, nedotknuté zubem času.

Pověst o bílé paní

Na zámku v Jindřichově Hradci žije již několik staletí dobrý duch Bílé paní. Zjevuje se také v Třeboni, v Českém Krumlově a v Telči. Podobné legendy jsou rozšířeny po celé Evropě. Je obvykle zobrazována jako tajuplná dáma v bílých šatech a s vysokým bílým kloboukem. Má velký svazek klíčů u pasu, který chřestí, když není spokojená. Rukavice, které nosí, mají různé barvy a věští budoucnost. Černé znamenají smrt či onemocnění, červené požár a bílé dobrou zprávu. Traduje se, že za svého života byla velice oblíbená. Dbala o to, aby měli poddaní dostatek jídla a dobře se jim pracovalo. Vždy na Zelený čtvrtek uspořádala hostinu pro chudé, na kterou osobně navařila sladkou kaši. Rozdávala se též hustá polévka z piva, dva druhy ryb a chléb.

Víte, že… v roce 1869 se Václav Naxera natrvalo usadil v Jindřichově Hradci, kde si otevřel advokátní kancelář? Od roku 1870 byl členem městského zastupitelstva městské rady. Také byl členem hasičského a politického spolku. V roce 1871 se stal okresním starostou.

Starosta městaVÁCLAV NAXERA

Císaře potkat nemohl, narodil se až v r. 1835.

Pověst o bílé paní

Na zámku v Jindřichově Hradci žije již několik staletí dobrý duch Bílé paní. Zjevuje se také v Třeboni, v Českém Krumlově a v Telči. Podobné legendy jsou rozšířeny po celé Evropě. Je obvykle zobrazována jako tajuplná dáma v bílých šatech a s vysokým bílým kloboukem. Má velký svazek klíčů u pasu, který chřestí, když není spokojená. Rukavice, které nosí, mají různé barvy a věští budoucnost. Černé znamenají smrt či onemocnění, červené požár a bílé dobrou zprávu. Traduje se, že za svého života byla velice oblíbená. Dbala o to, aby měli poddaní dostatek jídla a dobře se jim pracovalo. Vždy na Zelený čtvrtek uspořádala hostinu pro chudé, na kterou osobně navařila sladkou kaši. Rozdávala se též hustá polévka z piva, dva druhy ryb a chléb.

Pověst o zvonu jménem kňour

V dávných časech žil v Jindřichově Hradci bohatý měšťan Hanuš Knauer, jenž byl v lidovém podání známý pod přezdívkou Kňour. Jednoho jitřního dne, během ranní mše, uvízl v hlubokém spánku přímo v kostele. Ve snu se mu pak ukázal anděl oděný v bílém rouše, nesoucí liliový stvol a ohnivý meč. Ukazoval na kalich před oltářem. Hanuš byl přesvědčen, že zjevení má nějaký význam, a proto se rozhodl zapojit do husitských válek. Před odchodem věnoval radnici truhlu plnou peněz. Chtěl, aby za zlato radní nechali ulít největší zvon, který kdy Jindřichův Hradec viděl. Měl ale dvě podmínky: obrovský zvon bude ulitý až po deseti letech a bude se jmenovat po něm. Roky ubíhaly a městští se nového zvonu opravdu dočkali. Když nový zvon poprvé zvonil, sešli se lidé z celého okolí. Dorazili i slepci a na smrt nemocní lidé. Doufali, že je zvuk zvonu vyléčí. Jedním z nich byl prý i pomatený stařec, který se při zjištění, že zvoní neznámému Kňourovi, zhroutil a zemřel. Až starý purkmistr poznal, že to byl Hanuš Knauer, který se do města nakonec vrátil.

Pověst o bílé paní

Na zámku v Jindřichově Hradci žije již několik staletí dobrý duch Bílé paní. Zjevuje se také v Třeboni, v Českém Krumlově a v Telči. Podobné legendy jsou rozšířeny po celé Evropě. Je obvykle zobrazována jako tajuplná dáma v bílých šatech a s vysokým bílým kloboukem. Má velký svazek klíčů u pasu, který chřestí, když není spokojená. Rukavice, které nosí, mají různé barvy a věští budoucnost. Černé znamenají smrt či onemocnění, červené požár a bílé dobrou zprávu. Traduje se, že za svého života byla velice oblíbená. Dbala o to, aby měli poddaní dostatek jídla a dobře se jim pracovalo. Vždy na Zelený čtvrtek uspořádala hostinu pro chudé, na kterou osobně navařila sladkou kaši. Rozdávala se též hustá polévka z piva, dva druhy ryb a chléb.

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Před mnoha lety žil Vítek z Prčice. Byl to muž chrabrý a moudrý. Když však stáří jeho kosti pohltilo a stíny věků na něho padly, sezval svých pět synů a pravil: „Aby v srdcích vašich nezakořenily zhoubné sváry, musím spravedlivě rozdělit majetek svůj.“ A tak pro každého syna připravil jedinečný dar. Nejstarší syn obdržel zlatou růži na modrém poli, protože byl statečný a jeho srdce bylo jasné jako nebe. Druhý syn dostal růži rudou na bílém poli, aby připomínala sílu a pouto rodiny. Třetí syn získal růži bílou na rudém poli, která značila něhu a lásku. Dalšího syna podaroval růží zelenou na bílém poli a nakonec poslední nemanželský syn přijal růži černou na plátně zlatém. Kromě růží dostali bratři ještě města a hrady, kde každý začal psát svůj jedinečný příběh…

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Před mnoha lety žil Vítek z Prčice. Byl to muž chrabrý a moudrý. Když však stáří jeho kosti pohltilo a stíny věků na něho padly, sezval svých pět synů a pravil: „Aby v srdcích vašich nezakořenily zhoubné sváry, musím spravedlivě rozdělit majetek svůj.“ A tak pro každého syna připravil jedinečný dar. Nejstarší syn obdržel zlatou růži na modrém poli, protože byl statečný a jeho srdce bylo jasné jako nebe. Druhý syn dostal růži rudou na bílém poli, aby připomínala sílu a pouto rodiny. Třetí syn získal růži bílou na rudém poli, která značila něhu a lásku. Dalšího syna podaroval růží zelenou na bílém poli a nakonec poslední nemanželský syn přijal růži černou na plátně zlatém. Kromě růží dostali bratři ještě města a hrady, kde každý začal psát svůj jedinečný příběh…

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Před mnoha lety žil Vítek z Prčice. Byl to muž chrabrý a moudrý. Když však stáří jeho kosti pohltilo a stíny věků na něho padly, sezval svých pět synů a pravil: „Aby v srdcích vašich nezakořenily zhoubné sváry, musím spravedlivě rozdělit majetek svůj.“ A tak pro každého syna připravil jedinečný dar. Nejstarší syn obdržel zlatou růži na modrém poli, protože byl statečný a jeho srdce bylo jasné jako nebe. Druhý syn dostal růži rudou na bílém poli, aby připomínala sílu a pouto rodiny. Třetí syn získal růži bílou na rudém poli, která značila něhu a lásku. Dalšího syna podaroval růží zelenou na bílém poli a nakonec poslední nemanželský syn přijal růži černou na plátně zlatém. Kromě růží dostali bratři ještě města a hrady, kde každý začal psát svůj jedinečný příběh…

Pověst o zvonu jménem kňour

V dávných časech žil v Jindřichově Hradci bohatý měšťan Hanuš Knauer, jenž byl v lidovém podání známý pod přezdívkou Kňour. Jednoho jitřního dne, během ranní mše, uvízl v hlubokém spánku přímo v kostele. Ve snu se mu pak ukázal anděl oděný v bílém rouše, nesoucí liliový stvol a ohnivý meč. Ukazoval na kalich před oltářem. Hanuš byl přesvědčen, že zjevení má nějaký význam, a proto se rozhodl zapojit do husitských válek. Před odchodem věnoval radnici truhlu plnou peněz. Chtěl, aby za zlato radní nechali ulít největší zvon, který kdy Jindřichův Hradec viděl. Měl ale dvě podmínky: obrovský zvon bude ulitý až po deseti letech a bude se jmenovat po něm. Roky ubíhaly a městští se nového zvonu opravdu dočkali. Když nový zvon poprvé zvonil, sešli se lidé z celého okolí. Dorazili i slepci a na smrt nemocní lidé. Doufali, že je zvuk zvonu vyléčí. Jedním z nich byl prý i pomatený stařec, který se při zjištění, že zvoní neznámému Kňourovi, zhroutil a zemřel. Až starý purkmistr poznal, že to byl Hanuš Knauer, který se do města nakonec vrátil.

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Před mnoha lety žil Vítek z Prčice. Byl to muž chrabrý a moudrý. Když však stáří jeho kosti pohltilo a stíny věků na něho padly, sezval svých pět synů a pravil: „Aby v srdcích vašich nezakořenily zhoubné sváry, musím spravedlivě rozdělit majetek svůj.“ A tak pro každého syna připravil jedinečný dar. Nejstarší syn obdržel zlatou růži na modrém poli, protože byl statečný a jeho srdce bylo jasné jako nebe. Druhý syn dostal růži rudou na bílém poli, aby připomínala sílu a pouto rodiny. Třetí syn získal růži bílou na rudém poli, která značila něhu a lásku. Dalšího syna podaroval růží zelenou na bílém poli a nakonec poslední nemanželský syn přijal růži černou na plátně zlatém. Kromě růží dostali bratři ještě města a hrady, kde každý začal psát svůj jedinečný příběh…

Pověst o zvonu jménem kňour

V dávných časech žil v Jindřichově Hradci bohatý měšťan Hanuš Knauer, jenž byl v lidovém podání známý pod přezdívkou Kňour. Jednoho jitřního dne, během ranní mše, uvízl v hlubokém spánku přímo v kostele. Ve snu se mu pak ukázal anděl oděný v bílém rouše, nesoucí liliový stvol a ohnivý meč. Ukazoval na kalich před oltářem. Hanuš byl přesvědčen, že zjevení má nějaký význam, a proto se rozhodl zapojit do husitských válek. Před odchodem věnoval radnici truhlu plnou peněz. Chtěl, aby za zlato radní nechali ulít největší zvon, který kdy Jindřichův Hradec viděl. Měl ale dvě podmínky: obrovský zvon bude ulitý až po deseti letech a bude se jmenovat po něm. Roky ubíhaly a městští se nového zvonu opravdu dočkali. Když nový zvon poprvé zvonil, sešli se lidé z celého okolí. Dorazili i slepci a na smrt nemocní lidé. Doufali, že je zvuk zvonu vyléčí. Jedním z nich byl prý i pomatený stařec, který se při zjištění, že zvoní neznámému Kňourovi, zhroutil a zemřel. Až starý purkmistr poznal, že to byl Hanuš Knauer, který se do města nakonec vrátil.

Víte, že… pocházel z hudebně založené rodiny, jeho maminka Marie, rozená Pollenská, hrávala na klavír, otec Jakub Novák byl lékař a zpíval v pěveckém sboru? Dětství prožíval v Počátkách, kde se učil hrát na klavír a housle. Již během studií na gymnáziu v Jindřichově Hradci začal veřejně vystupovat jako klavírista. Později bylo na jeho počest místní gymnázium pojmenováno Gymnázium Vítězslava Nováka.

Císaře potkat nemohl, narodil se až v r. 1870.

Hudební skladatelVÍTĚZSLAV NOVÁK

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Před mnoha lety žil Vítek z Prčice. Byl to muž chrabrý a moudrý. Když však stáří jeho kosti pohltilo a stíny věků na něho padly, sezval svých pět synů a pravil: „Aby v srdcích vašich nezakořenily zhoubné sváry, musím spravedlivě rozdělit majetek svůj.“ A tak pro každého syna připravil jedinečný dar. Nejstarší syn obdržel zlatou růži na modrém poli, protože byl statečný a jeho srdce bylo jasné jako nebe. Druhý syn dostal růži rudou na bílém poli, aby připomínala sílu a pouto rodiny. Třetí syn získal růži bílou na rudém poli, která značila něhu a lásku. Dalšího syna podaroval růží zelenou na bílém poli a nakonec poslední nemanželský syn přijal růži černou na plátně zlatém. Kromě růží dostali bratři ještě města a hrady, kde každý začal psát svůj jedinečný příběh…

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Před mnoha lety žil Vítek z Prčice. Byl to muž chrabrý a moudrý. Když však stáří jeho kosti pohltilo a stíny věků na něho padly, sezval svých pět synů a pravil: „Aby v srdcích vašich nezakořenily zhoubné sváry, musím spravedlivě rozdělit majetek svůj.“ A tak pro každého syna připravil jedinečný dar. Nejstarší syn obdržel zlatou růži na modrém poli, protože byl statečný a jeho srdce bylo jasné jako nebe. Druhý syn dostal růži rudou na bílém poli, aby připomínala sílu a pouto rodiny. Třetí syn získal růži bílou na rudém poli, která značila něhu a lásku. Dalšího syna podaroval růží zelenou na bílém poli a nakonec poslední nemanželský syn přijal růži černou na plátně zlatém. Kromě růží dostali bratři ještě města a hrady, kde každý začal psát svůj jedinečný příběh…

Pověst o bílé paní

Na zámku v Jindřichově Hradci žije již několik staletí dobrý duch Bílé paní. Zjevuje se také v Třeboni, v Českém Krumlově a v Telči. Podobné legendy jsou rozšířeny po celé Evropě. Je obvykle zobrazována jako tajuplná dáma v bílých šatech a s vysokým bílým kloboukem. Má velký svazek klíčů u pasu, který chřestí, když není spokojená. Rukavice, které nosí, mají různé barvy a věští budoucnost. Černé znamenají smrt či onemocnění, červené požár a bílé dobrou zprávu. Traduje se, že za svého života byla velice oblíbená. Dbala o to, aby měli poddaní dostatek jídla a dobře se jim pracovalo. Vždy na Zelený čtvrtek uspořádala hostinu pro chudé, na kterou osobně navařila sladkou kaši. Rozdávala se též hustá polévka z piva, dva druhy ryb a chléb.

Pověst o zvonu jménem kňour

V dávných časech žil v Jindřichově Hradci bohatý měšťan Hanuš Knauer, jenž byl v lidovém podání známý pod přezdívkou Kňour. Jednoho jitřního dne, během ranní mše, uvízl v hlubokém spánku přímo v kostele. Ve snu se mu pak ukázal anděl oděný v bílém rouše, nesoucí liliový stvol a ohnivý meč. Ukazoval na kalich před oltářem. Hanuš byl přesvědčen, že zjevení má nějaký význam, a proto se rozhodl zapojit do husitských válek. Před odchodem věnoval radnici truhlu plnou peněz. Chtěl, aby za zlato radní nechali ulít největší zvon, který kdy Jindřichův Hradec viděl. Měl ale dvě podmínky: obrovský zvon bude ulitý až po deseti letech a bude se jmenovat po něm. Roky ubíhaly a městští se nového zvonu opravdu dočkali. Když nový zvon poprvé zvonil, sešli se lidé z celého okolí. Dorazili i slepci a na smrt nemocní lidé. Doufali, že je zvuk zvonu vyléčí. Jedním z nich byl prý i pomatený stařec, který se při zjištění, že zvoní neznámému Kňourovi, zhroutil a zemřel. Až starý purkmistr poznal, že to byl Hanuš Knauer, který se do města nakonec vrátil.

Pověst o bílé paní

Na zámku v Jindřichově Hradci žije již několik staletí dobrý duch Bílé paní. Zjevuje se také v Třeboni, v Českém Krumlově a v Telči. Podobné legendy jsou rozšířeny po celé Evropě. Je obvykle zobrazována jako tajuplná dáma v bílých šatech a s vysokým bílým kloboukem. Má velký svazek klíčů u pasu, který chřestí, když není spokojená. Rukavice, které nosí, mají různé barvy a věští budoucnost. Černé znamenají smrt či onemocnění, červené požár a bílé dobrou zprávu. Traduje se, že za svého života byla velice oblíbená. Dbala o to, aby měli poddaní dostatek jídla a dobře se jim pracovalo. Vždy na Zelený čtvrtek uspořádala hostinu pro chudé, na kterou osobně navařila sladkou kaši. Rozdávala se též hustá polévka z piva, dva druhy ryb a chléb.

Pověst o zvonu jménem kňour

V dávných časech žil v Jindřichově Hradci bohatý měšťan Hanuš Knauer, jenž byl v lidovém podání známý pod přezdívkou Kňour. Jednoho jitřního dne, během ranní mše, uvízl v hlubokém spánku přímo v kostele. Ve snu se mu pak ukázal anděl oděný v bílém rouše, nesoucí liliový stvol a ohnivý meč. Ukazoval na kalich před oltářem. Hanuš byl přesvědčen, že zjevení má nějaký význam, a proto se rozhodl zapojit do husitských válek. Před odchodem věnoval radnici truhlu plnou peněz. Chtěl, aby za zlato radní nechali ulít největší zvon, který kdy Jindřichův Hradec viděl. Měl ale dvě podmínky: obrovský zvon bude ulitý až po deseti letech a bude se jmenovat po něm. Roky ubíhaly a městští se nového zvonu opravdu dočkali. Když nový zvon poprvé zvonil, sešli se lidé z celého okolí. Dorazili i slepci a na smrt nemocní lidé. Doufali, že je zvuk zvonu vyléčí. Jedním z nich byl prý i pomatený stařec, který se při zjištění, že zvoní neznámému Kňourovi, zhroutil a zemřel. Až starý purkmistr poznal, že to byl Hanuš Knauer, který se do města nakonec vrátil.

Pověst o bílé paní

Na zámku v Jindřichově Hradci žije již několik staletí dobrý duch Bílé paní. Zjevuje se také v Třeboni, v Českém Krumlově a v Telči. Podobné legendy jsou rozšířeny po celé Evropě. Je obvykle zobrazována jako tajuplná dáma v bílých šatech a s vysokým bílým kloboukem. Má velký svazek klíčů u pasu, který chřestí, když není spokojená. Rukavice, které nosí, mají různé barvy a věští budoucnost. Černé znamenají smrt či onemocnění, červené požár a bílé dobrou zprávu. Traduje se, že za svého života byla velice oblíbená. Dbala o to, aby měli poddaní dostatek jídla a dobře se jim pracovalo. Vždy na Zelený čtvrtek uspořádala hostinu pro chudé, na kterou osobně navařila sladkou kaši. Rozdávala se též hustá polévka z piva, dva druhy ryb a chléb.

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Před mnoha lety žil Vítek z Prčice. Byl to muž chrabrý a moudrý. Když však stáří jeho kosti pohltilo a stíny věků na něho padly, sezval svých pět synů a pravil: „Aby v srdcích vašich nezakořenily zhoubné sváry, musím spravedlivě rozdělit majetek svůj.“ A tak pro každého syna připravil jedinečný dar. Nejstarší syn obdržel zlatou růži na modrém poli, protože byl statečný a jeho srdce bylo jasné jako nebe. Druhý syn dostal růži rudou na bílém poli, aby připomínala sílu a pouto rodiny. Třetí syn získal růži bílou na rudém poli, která značila něhu a lásku. Dalšího syna podaroval růží zelenou na bílém poli a nakonec poslední nemanželský syn přijal růži černou na plátně zlatém. Kromě růží dostali bratři ještě města a hrady, kde každý začal psát svůj jedinečný příběh…

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Před mnoha lety žil Vítek z Prčice. Byl to muž chrabrý a moudrý. Když však stáří jeho kosti pohltilo a stíny věků na něho padly, sezval svých pět synů a pravil: „Aby v srdcích vašich nezakořenily zhoubné sváry, musím spravedlivě rozdělit majetek svůj.“ A tak pro každého syna připravil jedinečný dar. Nejstarší syn obdržel zlatou růži na modrém poli, protože byl statečný a jeho srdce bylo jasné jako nebe. Druhý syn dostal růži rudou na bílém poli, aby připomínala sílu a pouto rodiny. Třetí syn získal růži bílou na rudém poli, která značila něhu a lásku. Dalšího syna podaroval růží zelenou na bílém poli a nakonec poslední nemanželský syn přijal růži černou na plátně zlatém. Kromě růží dostali bratři ještě města a hrady, kde každý začal psát svůj jedinečný příběh…

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Před mnoha lety žil Vítek z Prčice. Byl to muž chrabrý a moudrý. Když však stáří jeho kosti pohltilo a stíny věků na něho padly, sezval svých pět synů a pravil: „Aby v srdcích vašich nezakořenily zhoubné sváry, musím spravedlivě rozdělit majetek svůj.“ A tak pro každého syna připravil jedinečný dar. Nejstarší syn obdržel zlatou růži na modrém poli, protože byl statečný a jeho srdce bylo jasné jako nebe. Druhý syn dostal růži rudou na bílém poli, aby připomínala sílu a pouto rodiny. Třetí syn získal růži bílou na rudém poli, která značila něhu a lásku. Dalšího syna podaroval růží zelenou na bílém poli a nakonec poslední nemanželský syn přijal růži černou na plátně zlatém. Kromě růží dostali bratři ještě města a hrady, kde každý začal psát svůj jedinečný příběh…

Pověst o zvonu jménem kňour

V dávných časech žil v Jindřichově Hradci bohatý měšťan Hanuš Knauer, jenž byl v lidovém podání známý pod přezdívkou Kňour. Jednoho jitřního dne, během ranní mše, uvízl v hlubokém spánku přímo v kostele. Ve snu se mu pak ukázal anděl oděný v bílém rouše, nesoucí liliový stvol a ohnivý meč. Ukazoval na kalich před oltářem. Hanuš byl přesvědčen, že zjevení má nějaký význam, a proto se rozhodl zapojit do husitských válek. Před odchodem věnoval radnici truhlu plnou peněz. Chtěl, aby za zlato radní nechali ulít největší zvon, který kdy Jindřichův Hradec viděl. Měl ale dvě podmínky: obrovský zvon bude ulitý až po deseti letech a bude se jmenovat po něm. Roky ubíhaly a městští se nového zvonu opravdu dočkali. Když nový zvon poprvé zvonil, sešli se lidé z celého okolí. Dorazili i slepci a na smrt nemocní lidé. Doufali, že je zvuk zvonu vyléčí. Jedním z nich byl prý i pomatený stařec, který se při zjištění, že zvoní neznámému Kňourovi, zhroutil a zemřel. Až starý purkmistr poznal, že to byl Hanuš Knauer, který se do města nakonec vrátil.

Pověst o bílé paní

Na zámku v Jindřichově Hradci žije již několik staletí dobrý duch Bílé paní. Zjevuje se také v Třeboni, v Českém Krumlově a v Telči. Podobné legendy jsou rozšířeny po celé Evropě. Je obvykle zobrazována jako tajuplná dáma v bílých šatech a s vysokým bílým kloboukem. Má velký svazek klíčů u pasu, který chřestí, když není spokojená. Rukavice, které nosí, mají různé barvy a věští budoucnost. Černé znamenají smrt či onemocnění, červené požár a bílé dobrou zprávu. Traduje se, že za svého života byla velice oblíbená. Dbala o to, aby měli poddaní dostatek jídla a dobře se jim pracovalo. Vždy na Zelený čtvrtek uspořádala hostinu pro chudé, na kterou osobně navařila sladkou kaši. Rozdávala se též hustá polévka z piva, dva druhy ryb a chléb.

Pověst o bílé paní

Na zámku v Jindřichově Hradci žije již několik staletí dobrý duch Bílé paní. Zjevuje se také v Třeboni, v Českém Krumlově a v Telči. Podobné legendy jsou rozšířeny po celé Evropě. Je obvykle zobrazována jako tajuplná dáma v bílých šatech a s vysokým bílým kloboukem. Má velký svazek klíčů u pasu, který chřestí, když není spokojená. Rukavice, které nosí, mají různé barvy a věští budoucnost. Černé znamenají smrt či onemocnění, červené požár a bílé dobrou zprávu. Traduje se, že za svého života byla velice oblíbená. Dbala o to, aby měli poddaní dostatek jídla a dobře se jim pracovalo. Vždy na Zelený čtvrtek uspořádala hostinu pro chudé, na kterou osobně navařila sladkou kaši. Rozdávala se též hustá polévka z piva, dva druhy ryb a chléb.

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Před mnoha lety žil Vítek z Prčice. Byl to muž chrabrý a moudrý. Když však stáří jeho kosti pohltilo a stíny věků na něho padly, sezval svých pět synů a pravil: „Aby v srdcích vašich nezakořenily zhoubné sváry, musím spravedlivě rozdělit majetek svůj.“ A tak pro každého syna připravil jedinečný dar. Nejstarší syn obdržel zlatou růži na modrém poli, protože byl statečný a jeho srdce bylo jasné jako nebe. Druhý syn dostal růži rudou na bílém poli, aby připomínala sílu a pouto rodiny. Třetí syn získal růži bílou na rudém poli, která značila něhu a lásku. Dalšího syna podaroval růží zelenou na bílém poli a nakonec poslední nemanželský syn přijal růži černou na plátně zlatém. Kromě růží dostali bratři ještě města a hrady, kde každý začal psát svůj jedinečný příběh…

Pověst o zvonu jménem kňour

V dávných časech žil v Jindřichově Hradci bohatý měšťan Hanuš Knauer, jenž byl v lidovém podání známý pod přezdívkou Kňour. Jednoho jitřního dne, během ranní mše, uvízl v hlubokém spánku přímo v kostele. Ve snu se mu pak ukázal anděl oděný v bílém rouše, nesoucí liliový stvol a ohnivý meč. Ukazoval na kalich před oltářem. Hanuš byl přesvědčen, že zjevení má nějaký význam, a proto se rozhodl zapojit do husitských válek. Před odchodem věnoval radnici truhlu plnou peněz. Chtěl, aby za zlato radní nechali ulít největší zvon, který kdy Jindřichův Hradec viděl. Měl ale dvě podmínky: obrovský zvon bude ulitý až po deseti letech a bude se jmenovat po něm. Roky ubíhaly a městští se nového zvonu opravdu dočkali. Když nový zvon poprvé zvonil, sešli se lidé z celého okolí. Dorazili i slepci a na smrt nemocní lidé. Doufali, že je zvuk zvonu vyléčí. Jedním z nich byl prý i pomatený stařec, který se při zjištění, že zvoní neznámému Kňourovi, zhroutil a zemřel. Až starý purkmistr poznal, že to byl Hanuš Knauer, který se do města nakonec vrátil.

Pověst o bílé paní

Na zámku v Jindřichově Hradci žije již několik staletí dobrý duch Bílé paní. Zjevuje se také v Třeboni, v Českém Krumlově a v Telči. Podobné legendy jsou rozšířeny po celé Evropě. Je obvykle zobrazována jako tajuplná dáma v bílých šatech a s vysokým bílým kloboukem. Má velký svazek klíčů u pasu, který chřestí, když není spokojená. Rukavice, které nosí, mají různé barvy a věští budoucnost. Černé znamenají smrt či onemocnění, červené požár a bílé dobrou zprávu. Traduje se, že za svého života byla velice oblíbená. Dbala o to, aby měli poddaní dostatek jídla a dobře se jim pracovalo. Vždy na Zelený čtvrtek uspořádala hostinu pro chudé, na kterou osobně navařila sladkou kaši. Rozdávala se též hustá polévka z piva, dva druhy ryb a chléb.

Pověst o bílé paní

Na zámku v Jindřichově Hradci žije již několik staletí dobrý duch Bílé paní. Zjevuje se také v Třeboni, v Českém Krumlově a v Telči. Podobné legendy jsou rozšířeny po celé Evropě. Je obvykle zobrazována jako tajuplná dáma v bílých šatech a s vysokým bílým kloboukem. Má velký svazek klíčů u pasu, který chřestí, když není spokojená. Rukavice, které nosí, mají různé barvy a věští budoucnost. Černé znamenají smrt či onemocnění, červené požár a bílé dobrou zprávu. Traduje se, že za svého života byla velice oblíbená. Dbala o to, aby měli poddaní dostatek jídla a dobře se jim pracovalo. Vždy na Zelený čtvrtek uspořádala hostinu pro chudé, na kterou osobně navařila sladkou kaši. Rozdávala se též hustá polévka z piva, dva druhy ryb a chléb.

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Před mnoha lety žil Vítek z Prčice. Byl to muž chrabrý a moudrý. Když však stáří jeho kosti pohltilo a stíny věků na něho padly, sezval svých pět synů a pravil: „Aby v srdcích vašich nezakořenily zhoubné sváry, musím spravedlivě rozdělit majetek svůj.“ A tak pro každého syna připravil jedinečný dar. Nejstarší syn obdržel zlatou růži na modrém poli, protože byl statečný a jeho srdce bylo jasné jako nebe. Druhý syn dostal růži rudou na bílém poli, aby připomínala sílu a pouto rodiny. Třetí syn získal růži bílou na rudém poli, která značila něhu a lásku. Dalšího syna podaroval růží zelenou na bílém poli a nakonec poslední nemanželský syn přijal růži černou na plátně zlatém. Kromě růží dostali bratři ještě města a hrady, kde každý začal psát svůj jedinečný příběh…

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Před mnoha lety žil Vítek z Prčice. Byl to muž chrabrý a moudrý. Když však stáří jeho kosti pohltilo a stíny věků na něho padly, sezval svých pět synů a pravil: „Aby v srdcích vašich nezakořenily zhoubné sváry, musím spravedlivě rozdělit majetek svůj.“ A tak pro každého syna připravil jedinečný dar. Nejstarší syn obdržel zlatou růži na modrém poli, protože byl statečný a jeho srdce bylo jasné jako nebe. Druhý syn dostal růži rudou na bílém poli, aby připomínala sílu a pouto rodiny. Třetí syn získal růži bílou na rudém poli, která značila něhu a lásku. Dalšího syna podaroval růží zelenou na bílém poli a nakonec poslední nemanželský syn přijal růži černou na plátně zlatém. Kromě růží dostali bratři ještě města a hrady, kde každý začal psát svůj jedinečný příběh…

Pověst o zvonu jménem kňour

V dávných časech žil v Jindřichově Hradci bohatý měšťan Hanuš Knauer, jenž byl v lidovém podání známý pod přezdívkou Kňour. Jednoho jitřního dne, během ranní mše, uvízl v hlubokém spánku přímo v kostele. Ve snu se mu pak ukázal anděl oděný v bílém rouše, nesoucí liliový stvol a ohnivý meč. Ukazoval na kalich před oltářem. Hanuš byl přesvědčen, že zjevení má nějaký význam, a proto se rozhodl zapojit do husitských válek. Před odchodem věnoval radnici truhlu plnou peněz. Chtěl, aby za zlato radní nechali ulít největší zvon, který kdy Jindřichův Hradec viděl. Měl ale dvě podmínky: obrovský zvon bude ulitý až po deseti letech a bude se jmenovat po něm. Roky ubíhaly a městští se nového zvonu opravdu dočkali. Když nový zvon poprvé zvonil, sešli se lidé z celého okolí. Dorazili i slepci a na smrt nemocní lidé. Doufali, že je zvuk zvonu vyléčí. Jedním z nich byl prý i pomatený stařec, který se při zjištění, že zvoní neznámému Kňourovi, zhroutil a zemřel. Až starý purkmistr poznal, že to byl Hanuš Knauer, který se do města nakonec vrátil.

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Před mnoha lety žil Vítek z Prčice. Byl to muž chrabrý a moudrý. Když však stáří jeho kosti pohltilo a stíny věků na něho padly, sezval svých pět synů a pravil: „Aby v srdcích vašich nezakořenily zhoubné sváry, musím spravedlivě rozdělit majetek svůj.“ A tak pro každého syna připravil jedinečný dar. Nejstarší syn obdržel zlatou růži na modrém poli, protože byl statečný a jeho srdce bylo jasné jako nebe. Druhý syn dostal růži rudou na bílém poli, aby připomínala sílu a pouto rodiny. Třetí syn získal růži bílou na rudém poli, která značila něhu a lásku. Dalšího syna podaroval růží zelenou na bílém poli a nakonec poslední nemanželský syn přijal růži černou na plátně zlatém. Kromě růží dostali bratři ještě města a hrady, kde každý začal psát svůj jedinečný příběh…

Hledej v druhé truhle.

Tady není.

Pověst o zvonu jménem kňour

V dávných časech žil v Jindřichově Hradci bohatý měšťan Hanuš Knauer, jenž byl v lidovém podání známý pod přezdívkou Kňour. Jednoho jitřního dne, během ranní mše, uvízl v hlubokém spánku přímo v kostele. Ve snu se mu pak ukázal anděl oděný v bílém rouše, nesoucí liliový stvol a ohnivý meč. Ukazoval na kalich před oltářem. Hanuš byl přesvědčen, že zjevení má nějaký význam, a proto se rozhodl zapojit do husitských válek. Před odchodem věnoval radnici truhlu plnou peněz. Chtěl, aby za zlato radní nechali ulít největší zvon, který kdy Jindřichův Hradec viděl. Měl ale dvě podmínky: obrovský zvon bude ulitý až po deseti letech a bude se jmenovat po něm. Roky ubíhaly a městští se nového zvonu opravdu dočkali. Když nový zvon poprvé zvonil, sešli se lidé z celého okolí. Dorazili i slepci a na smrt nemocní lidé. Doufali, že je zvuk zvonu vyléčí. Jedním z nich byl prý i pomatený stařec, který se při zjištění, že zvoní neznámému Kňourovi, zhroutil a zemřel. Až starý purkmistr poznal, že to byl Hanuš Knauer, který se do města nakonec vrátil.

Pověst o bílé paní

Na zámku v Jindřichově Hradci žije již několik staletí dobrý duch Bílé paní. Zjevuje se také v Třeboni, v Českém Krumlově a v Telči. Podobné legendy jsou rozšířeny po celé Evropě. Je obvykle zobrazována jako tajuplná dáma v bílých šatech a s vysokým bílým kloboukem. Má velký svazek klíčů u pasu, který chřestí, když není spokojená. Rukavice, které nosí, mají různé barvy a věští budoucnost. Černé znamenají smrt či onemocnění, červené požár a bílé dobrou zprávu. Traduje se, že za svého života byla velice oblíbená. Dbala o to, aby měli poddaní dostatek jídla a dobře se jim pracovalo. Vždy na Zelený čtvrtek uspořádala hostinu pro chudé, na kterou osobně navařila sladkou kaši. Rozdávala se též hustá polévka z piva, dva druhy ryb a chléb.

Pověst o návštěvě Josefa II.

Když císař Josef II. dorazil od Políkna k Lišnému dvoru, opustil svůj vznešený průvod dvořanů a v prostém šatu pěšky pokračoval k nežáreckému předměstí. Zastavil se u domu punčocháře Lukše a požádal jeho mladou ženu o vodu. Ta mu odvětila, že nemá čas, protože čekají císaře. Nakonec mu však přinesla krajáček mléka a odešla na náměstí vítat vzácnou návštěvu. Poté se utajený panovník dal do řeči se starým Lukšem, který právě kolébal svého malého chlapečka a pletl teplé punčochy. Vyptával se na místní poměry a drahotu. Během jejich hlasitého hovoru se dítě probudilo. Tajemný host se přiblížil ke kolébce a nepozorovaně do ní schoval dukát. Pak na stůl napsal: "Císař Josef" a položil na tato slova druhou minci. Vše přikryl prázdným krajáčem a odešel. Lukšova manželka, která se vrátila domů, vzrušeně vyprávěla, že na náměstí zahlédla císaře. Jak se podivila, když našla oba dukáty a císařovo jméno napsané jeho vlastní rukou!

Pověst o bílé paní

Na zámku v Jindřichově Hradci žije již několik staletí dobrý duch Bílé paní. Zjevuje se také v Třeboni, v Českém Krumlově a v Telči. Podobné legendy jsou rozšířeny po celé Evropě. Je obvykle zobrazována jako tajuplná dáma v bílých šatech a s vysokým bílým kloboukem. Má velký svazek klíčů u pasu, který chřestí, když není spokojená. Rukavice, které nosí, mají různé barvy a věští budoucnost. Černé znamenají smrt či onemocnění, červené požár a bílé dobrou zprávu. Traduje se, že za svého života byla velice oblíbená. Dbala o to, aby měli poddaní dostatek jídla a dobře se jim pracovalo. Vždy na Zelený čtvrtek uspořádala hostinu pro chudé, na kterou osobně navařila sladkou kaši. Rozdávala se též hustá polévka z piva, dva druhy ryb a chléb.

Pověst o bílé paní

Na zámku v Jindřichově Hradci žije již několik staletí dobrý duch Bílé paní. Zjevuje se také v Třeboni, v Českém Krumlově a v Telči. Podobné legendy jsou rozšířeny po celé Evropě. Je obvykle zobrazována jako tajuplná dáma v bílých šatech a s vysokým bílým kloboukem. Má velký svazek klíčů u pasu, který chřestí, když není spokojená. Rukavice, které nosí, mají různé barvy a věští budoucnost. Černé znamenají smrt či onemocnění, červené požár a bílé dobrou zprávu. Traduje se, že za svého života byla velice oblíbená. Dbala o to, aby měli poddaní dostatek jídla a dobře se jim pracovalo. Vždy na Zelený čtvrtek uspořádala hostinu pro chudé, na kterou osobně navařila sladkou kaši. Rozdávala se též hustá polévka z piva, dva druhy ryb a chléb.

Pověst o bílé paní

Na zámku v Jindřichově Hradci žije již několik staletí dobrý duch Bílé paní. Zjevuje se také v Třeboni, v Českém Krumlově a v Telči. Podobné legendy jsou rozšířeny po celé Evropě. Je obvykle zobrazována jako tajuplná dáma v bílých šatech a s vysokým bílým kloboukem. Má velký svazek klíčů u pasu, který chřestí, když není spokojená. Rukavice, které nosí, mají různé barvy a věští budoucnost. Černé znamenají smrt či onemocnění, červené požár a bílé dobrou zprávu. Traduje se, že za svého života byla velice oblíbená. Dbala o to, aby měli poddaní dostatek jídla a dobře se jim pracovalo. Vždy na Zelený čtvrtek uspořádala hostinu pro chudé, na kterou osobně navařila sladkou kaši. Rozdávala se též hustá polévka z piva, dva druhy ryb a chléb.

POVĚST O HRADECKÉM PODZEMÍ

Mezi lidem Jindřichova Hradce se šířila legenda, že od sv. Jakuba vede tajná chodba k městu. V 18. století se do jakubské chodby vydal odvážný soukeník. Po krátké chůzi uslyšel šumění vody a pak před sebou spatřil světlo. Myslel si, že doputoval do majestátního hradu, avšak skutečnost byla ještě více ohromující. Ve sklepení, které se náhle rozprostřelo před jeho očima, zářily drahokamy, třpytilo se zlato, stříbro a měděné mince jako poklady z pohádky. Jeho srdce zaplesalo nad tímto nečekaným bohatstvím, ale radostný okamžik byl náhle narušen přízrakem, který před ním stanul. Strašlivá obluda, zhmotněná v podobě černého psiska s ohnivýma očima, vyceněnými tesáky a zkrvavenými dásněmi, mu vzala dech. S divoce bušícím srdcem utekl, zanechávaje za sebou tu podivuhodnou a tajemnou scénu. I přes děsivý zážitek se rozhodl podniknout ještě jednu výpravu s přáteli, aby znovu objevili tajemství sklepení. Avšak když znovu vstoupili do chodby, narazili na sesutou klenbu, která jim zabránila v dalším průzkumu. A tak vzácné poklady zůstaly skryté v temných hlubinách jakubské chodby, nedotknuté zubem času.

POVĚST O HRADECKÉM PODZEMÍ

Mezi lidem Jindřichova Hradce se šířila legenda, že od sv. Jakuba vede tajná chodba k městu. V 18. století se do jakubské chodby vydal odvážný soukeník. Po krátké chůzi uslyšel šumění vody a pak před sebou spatřil světlo. Myslel si, že doputoval do majestátního hradu, avšak skutečnost byla ještě více ohromující. Ve sklepení, které se náhle rozprostřelo před jeho očima, zářily drahokamy, třpytilo se zlato, stříbro a měděné mince jako poklady z pohádky. Jeho srdce zaplesalo nad tímto nečekaným bohatstvím, ale radostný okamžik byl náhle narušen přízrakem, který před ním stanul. Strašlivá obluda, zhmotněná v podobě černého psiska s ohnivýma očima, vyceněnými tesáky a zkrvavenými dásněmi, mu vzala dech. S divoce bušícím srdcem utekl, zanechávaje za sebou tu podivuhodnou a tajemnou scénu. I přes děsivý zážitek se rozhodl podniknout ještě jednu výpravu s přáteli, aby znovu objevili tajemství sklepení. Avšak když znovu vstoupili do chodby, narazili na sesutou klenbu, která jim zabránila v dalším průzkumu. A tak vzácné poklady zůstaly skryté v temných hlubinách jakubské chodby, nedotknuté zubem času.

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Před mnoha lety žil Vítek z Prčice. Byl to muž chrabrý a moudrý. Když však stáří jeho kosti pohltilo a stíny věků na něho padly, sezval svých pět synů a pravil: „Aby v srdcích vašich nezakořenily zhoubné sváry, musím spravedlivě rozdělit majetek svůj.“ A tak pro každého syna připravil jedinečný dar. Nejstarší syn obdržel zlatou růži na modrém poli, protože byl statečný a jeho srdce bylo jasné jako nebe. Druhý syn dostal růži rudou na bílém poli, aby připomínala sílu a pouto rodiny. Třetí syn získal růži bílou na rudém poli, která značila něhu a lásku. Dalšího syna podaroval růží zelenou na bílém poli a nakonec poslední nemanželský syn přijal růži černou na plátně zlatém. Kromě růží dostali bratři ještě města a hrady, kde každý začal psát svůj jedinečný příběh…

POVĚST O HRADECKÉM PODZEMÍ

Mezi lidem Jindřichova Hradce se šířila legenda, že od sv. Jakuba vede tajná chodba k městu. V 18. století se do jakubské chodby vydal odvážný soukeník. Po krátké chůzi uslyšel šumění vody a pak před sebou spatřil světlo. Myslel si, že doputoval do majestátního hradu, avšak skutečnost byla ještě více ohromující. Ve sklepení, které se náhle rozprostřelo před jeho očima, zářily drahokamy, třpytilo se zlato, stříbro a měděné mince jako poklady z pohádky. Jeho srdce zaplesalo nad tímto nečekaným bohatstvím, ale radostný okamžik byl náhle narušen přízrakem, který před ním stanul. Strašlivá obluda, zhmotněná v podobě černého psiska s ohnivýma očima, vyceněnými tesáky a zkrvavenými dásněmi, mu vzala dech. S divoce bušícím srdcem utekl, zanechávaje za sebou tu podivuhodnou a tajemnou scénu. I přes děsivý zážitek se rozhodl podniknout ještě jednu výpravu s přáteli, aby znovu objevili tajemství sklepení. Avšak když znovu vstoupili do chodby, narazili na sesutou klenbu, která jim zabránila v dalším průzkumu. A tak vzácné poklady zůstaly skryté v temných hlubinách jakubské chodby, nedotknuté zubem času.

Pověst o bílé paní

Na zámku v Jindřichově Hradci žije již několik staletí dobrý duch Bílé paní. Zjevuje se také v Třeboni, v Českém Krumlově a v Telči. Podobné legendy jsou rozšířeny po celé Evropě. Je obvykle zobrazována jako tajuplná dáma v bílých šatech a s vysokým bílým kloboukem. Má velký svazek klíčů u pasu, který chřestí, když není spokojená. Rukavice, které nosí, mají různé barvy a věští budoucnost. Černé znamenají smrt či onemocnění, červené požár a bílé dobrou zprávu. Traduje se, že za svého života byla velice oblíbená. Dbala o to, aby měli poddaní dostatek jídla a dobře se jim pracovalo. Vždy na Zelený čtvrtek uspořádala hostinu pro chudé, na kterou osobně navařila sladkou kaši. Rozdávala se též hustá polévka z piva, dva druhy ryb a chléb.

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Před mnoha lety žil Vítek z Prčice. Byl to muž chrabrý a moudrý. Když však stáří jeho kosti pohltilo a stíny věků na něho padly, sezval svých pět synů a pravil: „Aby v srdcích vašich nezakořenily zhoubné sváry, musím spravedlivě rozdělit majetek svůj.“ A tak pro každého syna připravil jedinečný dar. Nejstarší syn obdržel zlatou růži na modrém poli, protože byl statečný a jeho srdce bylo jasné jako nebe. Druhý syn dostal růži rudou na bílém poli, aby připomínala sílu a pouto rodiny. Třetí syn získal růži bílou na rudém poli, která značila něhu a lásku. Dalšího syna podaroval růží zelenou na bílém poli a nakonec poslední nemanželský syn přijal růži černou na plátně zlatém. Kromě růží dostali bratři ještě města a hrady, kde každý začal psát svůj jedinečný příběh…

Víte, že… Alois Landfras se narodil v Jindřichově Hradci jako potomek knihtiskaře Josefa Landfrase? V roce 1826 převzal otcův podnik, který později nechal přestavět na tiskárnu. Též aktivně působil na místním gymnáziu a ve městě založil knihovnu a nakladatelství. Mezi r. 1850 a 1861 zastával funkci starosty Jindřichova Hradce.

Císaře potkat nemohl, narodil se až v r. 1797.

Tiskař, nakladatelALOIS LANDFRAS

Víte, že… v letech 1656 – 1661 působil Bohuslav Balbín jako pedagog v tamní jezuitské koleji?Zprvu psal latinské básně, ale postupně v jeho tvorbě nabyly převahy práce dějepisné. Byl vlastencem a obhájcem české řeči, za což se dostával do velkých sporů se svými nadřízenými.

Císaře potkat nemohl, zemřel již v roce 1688.

Jezuita, historikBOHUSLAV BALBÍN

Pověst o bílé paní

Na zámku v Jindřichově Hradci žije již několik staletí dobrý duch Bílé paní. Zjevuje se také v Třeboni, v Českém Krumlově a v Telči. Podobné legendy jsou rozšířeny po celé Evropě. Je obvykle zobrazována jako tajuplná dáma v bílých šatech a s vysokým bílým kloboukem. Má velký svazek klíčů u pasu, který chřestí, když není spokojená. Rukavice, které nosí, mají různé barvy a věští budoucnost. Černé znamenají smrt či onemocnění, červené požár a bílé dobrou zprávu. Traduje se, že za svého života byla velice oblíbená. Dbala o to, aby měli poddaní dostatek jídla a dobře se jim pracovalo. Vždy na Zelený čtvrtek uspořádala hostinu pro chudé, na kterou osobně navařila sladkou kaši. Rozdávala se též hustá polévka z piva, dva druhy ryb a chléb.

Pověst o zvonu jménem kňour

V dávných časech žil v Jindřichově Hradci bohatý měšťan Hanuš Knauer, jenž byl v lidovém podání známý pod přezdívkou Kňour. Jednoho jitřního dne, během ranní mše, uvízl v hlubokém spánku přímo v kostele. Ve snu se mu pak ukázal anděl oděný v bílém rouše, nesoucí liliový stvol a ohnivý meč. Ukazoval na kalich před oltářem. Hanuš byl přesvědčen, že zjevení má nějaký význam, a proto se rozhodl zapojit do husitských válek. Před odchodem věnoval radnici truhlu plnou peněz. Chtěl, aby za zlato radní nechali ulít největší zvon, který kdy Jindřichův Hradec viděl. Měl ale dvě podmínky: obrovský zvon bude ulitý až po deseti letech a bude se jmenovat po něm. Roky ubíhaly a městští se nového zvonu opravdu dočkali. Když nový zvon poprvé zvonil, sešli se lidé z celého okolí. Dorazili i slepci a na smrt nemocní lidé. Doufali, že je zvuk zvonu vyléčí. Jedním z nich byl prý i pomatený stařec, který se při zjištění, že zvoní neznámému Kňourovi, zhroutil a zemřel. Až starý purkmistr poznal, že to byl Hanuš Knauer, který se do města nakonec vrátil.

Pověst o zvonu jménem kňour

V dávných časech žil v Jindřichově Hradci bohatý měšťan Hanuš Knauer, jenž byl v lidovém podání známý pod přezdívkou Kňour. Jednoho jitřního dne, během ranní mše, uvízl v hlubokém spánku přímo v kostele. Ve snu se mu pak ukázal anděl oděný v bílém rouše, nesoucí liliový stvol a ohnivý meč. Ukazoval na kalich před oltářem. Hanuš byl přesvědčen, že zjevení má nějaký význam, a proto se rozhodl zapojit do husitských válek. Před odchodem věnoval radnici truhlu plnou peněz. Chtěl, aby za zlato radní nechali ulít největší zvon, který kdy Jindřichův Hradec viděl. Měl ale dvě podmínky: obrovský zvon bude ulitý až po deseti letech a bude se jmenovat po něm. Roky ubíhaly a městští se nového zvonu opravdu dočkali. Když nový zvon poprvé zvonil, sešli se lidé z celého okolí. Dorazili i slepci a na smrt nemocní lidé. Doufali, že je zvuk zvonu vyléčí. Jedním z nich byl prý i pomatený stařec, který se při zjištění, že zvoní neznámému Kňourovi, zhroutil a zemřel. Až starý purkmistr poznal, že to byl Hanuš Knauer, který se do města nakonec vrátil.

Pověst o bílé paní

Na zámku v Jindřichově Hradci žije již několik staletí dobrý duch Bílé paní. Zjevuje se také v Třeboni, v Českém Krumlově a v Telči. Podobné legendy jsou rozšířeny po celé Evropě. Je obvykle zobrazována jako tajuplná dáma v bílých šatech a s vysokým bílým kloboukem. Má velký svazek klíčů u pasu, který chřestí, když není spokojená. Rukavice, které nosí, mají různé barvy a věští budoucnost. Černé znamenají smrt či onemocnění, červené požár a bílé dobrou zprávu. Traduje se, že za svého života byla velice oblíbená. Dbala o to, aby měli poddaní dostatek jídla a dobře se jim pracovalo. Vždy na Zelený čtvrtek uspořádala hostinu pro chudé, na kterou osobně navařila sladkou kaši. Rozdávala se též hustá polévka z piva, dva druhy ryb a chléb.

Pověst o zvonu jménem kňour

V dávných časech žil v Jindřichově Hradci bohatý měšťan Hanuš Knauer, jenž byl v lidovém podání známý pod přezdívkou Kňour. Jednoho jitřního dne, během ranní mše, uvízl v hlubokém spánku přímo v kostele. Ve snu se mu pak ukázal anděl oděný v bílém rouše, nesoucí liliový stvol a ohnivý meč. Ukazoval na kalich před oltářem. Hanuš byl přesvědčen, že zjevení má nějaký význam, a proto se rozhodl zapojit do husitských válek. Před odchodem věnoval radnici truhlu plnou peněz. Chtěl, aby za zlato radní nechali ulít největší zvon, který kdy Jindřichův Hradec viděl. Měl ale dvě podmínky: obrovský zvon bude ulitý až po deseti letech a bude se jmenovat po něm. Roky ubíhaly a městští se nového zvonu opravdu dočkali. Když nový zvon poprvé zvonil, sešli se lidé z celého okolí. Dorazili i slepci a na smrt nemocní lidé. Doufali, že je zvuk zvonu vyléčí. Jedním z nich byl prý i pomatený stařec, který se při zjištění, že zvoní neznámému Kňourovi, zhroutil a zemřel. Až starý purkmistr poznal, že to byl Hanuš Knauer, který se do města nakonec vrátil.

Pověst o bílé paní

Na zámku v Jindřichově Hradci žije již několik staletí dobrý duch Bílé paní. Zjevuje se také v Třeboni, v Českém Krumlově a v Telči. Podobné legendy jsou rozšířeny po celé Evropě. Je obvykle zobrazována jako tajuplná dáma v bílých šatech a s vysokým bílým kloboukem. Má velký svazek klíčů u pasu, který chřestí, když není spokojená. Rukavice, které nosí, mají různé barvy a věští budoucnost. Černé znamenají smrt či onemocnění, červené požár a bílé dobrou zprávu. Traduje se, že za svého života byla velice oblíbená. Dbala o to, aby měli poddaní dostatek jídla a dobře se jim pracovalo. Vždy na Zelený čtvrtek uspořádala hostinu pro chudé, na kterou osobně navařila sladkou kaši. Rozdávala se též hustá polévka z piva, dva druhy ryb a chléb.

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Před mnoha lety žil Vítek z Prčice. Byl to muž chrabrý a moudrý. Když však stáří jeho kosti pohltilo a stíny věků na něho padly, sezval svých pět synů a pravil: „Aby v srdcích vašich nezakořenily zhoubné sváry, musím spravedlivě rozdělit majetek svůj.“ A tak pro každého syna připravil jedinečný dar. Nejstarší syn obdržel zlatou růži na modrém poli, protože byl statečný a jeho srdce bylo jasné jako nebe. Druhý syn dostal růži rudou na bílém poli, aby připomínala sílu a pouto rodiny. Třetí syn získal růži bílou na rudém poli, která značila něhu a lásku. Dalšího syna podaroval růží zelenou na bílém poli a nakonec poslední nemanželský syn přijal růži černou na plátně zlatém. Kromě růží dostali bratři ještě města a hrady, kde každý začal psát svůj jedinečný příběh…

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Před mnoha lety žil Vítek z Prčice. Byl to muž chrabrý a moudrý. Když však stáří jeho kosti pohltilo a stíny věků na něho padly, sezval svých pět synů a pravil: „Aby v srdcích vašich nezakořenily zhoubné sváry, musím spravedlivě rozdělit majetek svůj.“ A tak pro každého syna připravil jedinečný dar. Nejstarší syn obdržel zlatou růži na modrém poli, protože byl statečný a jeho srdce bylo jasné jako nebe. Druhý syn dostal růži rudou na bílém poli, aby připomínala sílu a pouto rodiny. Třetí syn získal růži bílou na rudém poli, která značila něhu a lásku. Dalšího syna podaroval růží zelenou na bílém poli a nakonec poslední nemanželský syn přijal růži černou na plátně zlatém. Kromě růží dostali bratři ještě města a hrady, kde každý začal psát svůj jedinečný příběh…

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Pověst o pětilisté růži

Před mnoha lety žil Vítek z Prčice. Byl to muž chrabrý a moudrý. Když však stáří jeho kosti pohltilo a stíny věků na něho padly, sezval svých pět synů a pravil: „Aby v srdcích vašich nezakořenily zhoubné sváry, musím spravedlivě rozdělit majetek svůj.“ A tak pro každého syna připravil jedinečný dar. Nejstarší syn obdržel zlatou růži na modrém poli, protože byl statečný a jeho srdce bylo jasné jako nebe. Druhý syn dostal růži rudou na bílém poli, aby připomínala sílu a pouto rodiny. Třetí syn získal růži bílou na rudém poli, která značila něhu a lásku. Dalšího syna podaroval růží zelenou na bílém poli a nakonec poslední nemanželský syn přijal růži černou na plátně zlatém. Kromě růží dostali bratři ještě města a hrady, kde každý začal psát svůj jedinečný příběh…