Pokáč designérka

Zvolila jsem konzervativní styl nábytku v kombinaci s moderním stylem výmalby. K tomuto rozhodnutí mě přivedl objem pokoje - hlavně pak arkýř s okny do zahrady. Výrazná netradiční výmalba byla mým záměrem od prvního okamžiku, kdy jsem se dozvěděla, že v pokoji by měly být ponechány stávající šatní skříně. Výslednou podobu nábytku jsme ladili po konzultaci s manželi.

Jaký styl jste s majitelem pro prostor zvolili? A proč? Odchýlila jste se od jeho počátečních představ, nebo se jich držela na 100%?

Jak proměnu vidí její designérka Petra Indruchová:

Zadání pokoje s tak smíšenou funkcí - tedy obývací prostor, ložnice, dětský pokoj, místnost pro natáčení - je poměrně netradiční a na jeho realizaci bych si představovala více metrů čtverečních :D Nicméně malé prostory jsou výzva dnešní doby, proto jsem se snažila najít každé funkci svůj vlastní prostor tak, aby se vzájemně nerušily a mohly fungovat současně. Nenazvala bych to tedy bojem s malým prostorem, ale spíše výzvou o co nejlepší fungování.

Jak se vám interiér navrhoval v rámci dispozice? Je půdorys pro funkci, jakou má prostor splňovat, dostatečně velkorysý, nebo jste bojovala s menším/atypickým prostorem?

Jak proměnu vidí její designérka Petra Indruchová:

Místnost byla definována stávající podlahou, okny, dveřmi a skříněmi. Tento minimalistický základ mi vnuknul myšlenku pokračovat v tomto konzervativním barevném duchu i na dalších kusech nábytku. Velkou inspirací k odlišnému pojetí zdí mi pak byly reprodukce, které si manželé již dříve koupili a v interiéru je chtěli použít. Ohňostroje barev na plakátech si přímo říkaly o odvážnější pojetí výmalby. Z konzervativního přístupu přímo vyplývala i volba materiálů. Jednoduché plochy, čistá barevnost a textura, nicméně zajímavé tvarové detaily. Dále pro mě byla důležitá praktičnost a udržovatelnost, protože pokoj bude sloužit dospělým i dětem. V neposlední řadě jsem vybírala podle kvalitativních kritérií tak, aby nábytek i větší doplňky sloužily co nejdéle a dělaly radost v nezměněné podobě.

Podle čeho jste vybírala celkovou barevnost interiéru?

Jak proměnu vidí její designérka Petra Indruchová:

Centrální osvětlení místnosti se neměnilo, ale pro optimální světelné podmínky není jeden zdroj nikdy dost. Proto jsem stávající lustr doplnila o podlahovou lampu, která bude sloužit v odpočinkové zóně ke čtení i k dosažení mnohem intimnější atmosféry. Dále je v pokoji použito dekorativních světelných prvků, které budou plnit svoji funkci při přebalování či noční péči o děti.

Jak jste řešila osvětlení?

Jak proměnu vidí její designérka Petra Indruchová:

U doplňků jsem vzhledem k barevnosti a tvarosloví nábytku hledala zajímavé tvary a barvy, které dále korespondují s výmalbou a plakáty. Záleží mi na tom, aby i dekorace a doplňky plnily svoji funkci a nebyly pouze lapači prachu - což ocení zvláště rodiny s dětmi. V tomto případě bylo na pořadu dne také využití široké škály doplňků pro děti, které budou v interiéru jistě vítány.

Čím jste se řídila u výběru menších doplňků a dekorací?

Jak proměnu vidí její designérka Petra Indruchová:

Nerada bych některou funkci považovala za důležitější než jinou, protože interiér musí být komplexně funkční. S ohledem na množství prostoru, které zabírá, bych ale v tomto případě vyzvedla spací zónu. Požadavkem bylo velké dvojlúžko - 180x200cm - a dětská postýlka, což plošně vydá na celý jeden pokoj. Snahou však bylo, aby spací část celou místnost nezaplnila.

Která část místnosti je funkčně nejzásadnější a bylo potřeba ji při plánování věnovat nejvíce pozornosti?

Jak proměnu vidí její designérka Petra Indruchová:

K návrhu mě inspiroval samotný prostor bytu a výhled do zahrady, jakých je v Praze pomálu. Jistě ale musím zmínit i obrazy, které mě barevně motivovaly do výběru výmalby a odvaze při výběru doplňků.

Měla jste při navrhování prostoru nějakou konkrétní inspiraci/vizi, kterou jste se řídila?

Jak proměnu vidí její designérka Petra Indruchová:

Majitelé zůstávali po celou dobu velmi otevření diskuzi a případné mantinely jsme na obou stranách různě překračovali a posouvali. Zásadní však bylo přizpůsobit interiér dětem a jejich potřebám. Minimalizovat ostré hrany, rozbitnost a poškoditelnost materiálů. Proto jsem některé kousky pojala jako přemístitelné solitéry - jako je tomu v každé dětské herně.

Vytyčili majitelé jakékoliv mantinely, co se týče designu? (V rámci materiálů, typů nábytku, stylu, cokoliv, čeho se chtěli vyvarovat? Nebo vám v tomto nechali naprosto volnou ruku?

Jak proměnu vidí její designérka Petra Indruchová: